Nové analýzy ukazují, že klimatická politika nemusí znamenat jen omezení a vyšší ceny. Může přinést i velmi konkrétní prospěch: více jídla pro nejchudší oblasti světa.
Vědci zkoumali, jak opatření proti globálnímu oteplování ovlivňují ceny potravin a počet lidí ohrožených hladem do roku 2050. Narazili přitom na překvapivé zjištění: klimatická politika sice zdražuje produkci obilí a zeleniny, ale zároveň zlepšuje kvalitu vzduchu, což… pomáhá rostlinám růst rychleji a efektivněji.
Běžně se omezeování emisí spojuje s vyššími náklady pro zemědělství a nižší dostupností potravin. Modely předpokládají, že větší plochy určené k zalesnění nebo pěstování energetických plodin ubírají půdu, na které dnes roste pšenice, rýže nebo kukuřice. K tomu se přidávají dražší hnojiva a paliva. Jenže výzkumníci tentokrát do rovnice zahrnuli i vliv čistšího ovzduší na výnosy z polí. A výsledek je povzbudivý.
Klimatické cíle versus bezpečnost potravin – zásadní konflikt
Globální boj proti oteplování počítá s omezením nárůstu teploty na 1,5 °C. Jde o ambiciózní cíl, který vyžaduje mimo jiné masivní rozvoj bioenergie a rozsáhlé zalesňování. Na papíře to vypadá skvěle – dokud se nepodíváš na mapu polí.
Tytéž plochy, na kterých lze vysadit lesy nebo energetické plodiny, dnes produkují pšenici, rýži nebo kukuřici. Když státy začnou přesouvat část půdy k pohlcování oxidu uhličitého, ubývá plocha dostupná pro potraviny. Navíc rostou ceny uhlí a paliv, což zdražuje dopravu, hnojiva a zpracování.
Ve scénářích odpovídajících cíli 1,5 °C může být počet lidí ohrožených hladem do roku 2050 vyšší zhruba o 56 milionů, tedy o 17 procent oproti scénáři bez dodatečných klimatických opatření. Výzkumníci se opřeli o šest globálních agroekonomických modelů. Všechny ukazují podobný mechanismus: klimatická politika bez podpory zemědělství a nejchudších zemí riskuje narušení již tak křehké potravinové bezpečnosti.
Rostoucí ekonomika versus rostoucí ceny potravin
Zajímavé je, že výchozí scénář – bez dodatečných přísných klimatických opatření – není scénářem katastrofy. Počítá s mírným hospodářským rozvojem, zlepšením produktivity a postupným snižováním počtu hladovějících. Do roku 2050 by světový počet lidí ohrožených hladem měl klesnout z přibližně 720 milionů na 330 milionů.
Zavedení silné politiky omezování emisí část tohoto pokroku obrací. Problémem se stává nejen absolutní nedostatek jídla, ale hlavně jeho cena a dostupnost pro nejchudší. Pro bohaté země to znamená vyšší účty u pokladny. Pro chudé společnosti – reálné riziko podvýživy.
Vědci proto hledali způsob, jak tyto negativní dopady zmírnit. A našli ho v oblasti, která se na první pohled zdá nesouvisející: v kvalitě ovzduší. Ta totiž přímo ovlivňuje, kolik obilí nebo zeleniny vyroste na hektaru pole.
Toxický vzduch nad poli – skrytý nepřítel úrody
V přízemní vrstvě atmosféry vzniká takzvaný troposférický ozon, který se tvoří z metanu a oxidů dusíku. Pro lidi je škodlivý, ale pro rostliny bývá přímo smrtící.
Když se ozon dostane do listů, spouští v nich reakce, které poškozují tkáně a odnímají energii z procesu růstu. Obzvlášť citlivé jsou rostliny klíčové pro výživu lidstva: pšenice, rýže a kukuřice. Čím více ozonu při zemi, tím slabší výnos z hektaru.
Omezování emisí skleníkových plynů snižuje zároveň emise metanu a oxidů dusíku, a tím i hladinu ozonu u povrchu. Rostliny začínají doslova „dýchat plnými plícemi“. Zdravější listy znamenají lepší tvorbu zrn a vyšší úrodu. A když výnos roste, ceny klesají a dostupnost potravin se zvyšuje.
Podle simulací může sama zlepšená kvalita ovzduší snížit počet lidí ohrožených hladem zhruba o 8,4 milionu do roku 2050. To je asi 15 procent „nadprogramového“ hladu, který vyvolávají klimatická opatření prostřednictvím tlaku na půdu a ceny.
- klimatický cíl 1,5 °C – více bioenergie a lesů, méně půdy pod potraviny, dražší výroba
- méně emisí metanu a oxidů dusíku – nižší množství ozonu u povrchu
- méně ozonu – vyšší výnosy pšenice, rýže a části dalších plodin
- vyšší výnosy – nižší ceny potravin a méně lidí ohrožených hladem
- dřívější analýzy tento efekt nezohledňovaly a přeceňovaly negativní dopady
- zahrnutí kvality ovzduší do modelů mění celkový obraz
Dřívější analýzy vlivu klimatické politiky na výživu světa obvykle ozon opomíjely. Soustředily se na ceny energie, hnojiv a změny ve využívání půdy. Tím přeceňovaly rozsah negativních dopadů.
Afrika a Indie – kde jde o miliony plných talířů
Svět není rovný ani z hlediska emisí, ani z hlediska hladu. Tentýž cenový šok v potravinách úplně jinak pocítí obyvatel Evropy a farmář z venkovské části Afriky. Proto vědci ověřili, kde přesně zlepšení kvality ovzduší pomáhá nejvíc.
Indie profitují obzvlášť silně, protože mají rozsáhlé oblasti intenzivního pěstování pšenice, která je na ozon velmi citlivá. Když se vzduch očistí, z hektaru se sklidí výrazně více zrna. V subsaharské Africe dominuje kukuřice a sója, které reagují slaběji, ale i tam je efekt patrný.
Samotné omezování emisí však nestačí. I po zohlednění „bonusu“ za čistší vzduch většina modelů stále ukazuje nárůst rizika hladu při pouhém zpřísnění klimatické politiky. Jinými slovy: méně emisí bez změn v systému zemědělství a distribuce potravin pořád znamená miliony prázdných talířů.
Snižování emisí musí jít ruku v ruce s přestavbou zemědělství a lepší podporou nejchudších. Jinak klimatický účet částečně zaplatí hladovějící.
Jak spojit ochranu klimatu a plné talíře
Vědci naznačují několik praktických směrů pro vlády a mezinárodní organizace. Klíčová změna myšlení spočívá v tom, aby klimatické strategie nepočítaly jen tuny nevypuštěného oxidu uhličitého, ale i reálný dopad na přístup k jídlu. To dosud v mnoha modelech a debatách chybělo.
- investice do zvyšování výnosů plodin, zejména v rozvojových zemích
- promyšlenější rozdělení půdy mezi zemědělství, bioenergetiku a zalesňování
- programy omezování plýtvání potravinami na každém stupni řetězce – od pole po obchod
- systémy podpory pro nejchudší domácnosti, když rostou ceny potravin
- politika čistého ovzduší, která zároveň snižuje emise a zlepšuje výnosy
- započítání vlivu kvality vzduchu do zemědělských prognóz
- koordinace mezi klimatickými a potravinovými strategiemi na národní i globální úrovni
Téma může znít abstraktně, ale dotýká se každodenních rozhodnutí – i v Česku. Vysoké ceny potravin, diskuse o biopalivech, o tom, kolik půdy vyhradit pod větrné farmy nebo lesy – to je ta samá skládačka. Každé rozhodnutí má svou stopu nejen v klimatu, ale i v nákupním košíku.
Dobrým příkladem je rozvoj biopaliv. Když roste poptávka po energetických rostlinách, zemědělci přecházejí z pěstování obilí nebo řepky na surovinu pro paliva. Krátkodobě to může omezit nabídku potravin a zvýšit ceny. Klimatická politika, která tento vedlejší efekt nezohledňuje, se snadno obrací proti nejchudším.
Na druhé straně přísné normy kvality ovzduší – včetně těch, které omezují emise z dopravy nebo průmyslu – dávají zemědělství tichý bonus. Méně škodlivých plynů v atmosféře neznamená jen zdravější plíce, ale i úrodnější pole. V českých podmínkách to může znamenat stabilnější výnosy obilnin a menší výkyvy cen.
V příštích letech se spor o klima stále častěji stane sporem o chléb. Výsledky popsaných výzkumů naznačují, že není nutné volit mezi ochranou planety a bojem proti hladu. Je ale třeba pečlivěji projektovat politiky: dívat se šířeji než jen na emise, zohledňovat kvalitu ovzduší, výnosy a skutečný život lidí, kteří dnes počítají každou kalorii. Nepomůže jen snižovat emise – musíme zároveň myslet na to, co vyroste na polích a kdo si to bude moci koupit.
