Vědci ukazují, že styl líčení dokáže odhalit rysy osobnosti, o kterých raději nemluvíš nahlas. Způsob, jakým se líčíš, může souviset s narcistickými sklony, úzkostí nebo potřebou kontroly.
Trend naturálního líčení, výrazně zvýrazněné oko, matné rty, rozjasněná pleť nebo úplná absence makeupu – každá z těchto variant vytváří určitý signál. Samozřejmě na tvé volby mají vliv doba, móda, sociální sítě či práce. Přesto výzkumníci zjistili, že lidé podobného věku a ze stejné kultury se mohou líčit úplně jinak – a nevyplývá to pouze z trendů.
Jedna osoba se roky drží jemného, téměř neviditelného makeupu. Jiná nevyjde ani pro rohlíky bez kompletního konturování a výrazné linky. Další mění styl jako ponožky, v závislosti na tom, s kým se setkává. Vědci si proto začali klást otázku: kolik je v tom módy a kolik osobnosti?
Způsob používání makeupu může odrážet nejen estetické cítění, ale také potřebu obdivu, strach z hodnocení a sklon k manipulaci s vlastním image. Pro psychology je dnes líčení zajímavým pomocným ukazatelem, který spojuje tělo, emocje a chování.
Temná triáda a paleta stínů: co výzkumníci skutečně zkoumali
Ve studii publikované v odborném časopise věnovaném sexuálnímu chování a vztahům se zúčastnilo 1410 žen z Brazílie. Všechny vyplnily dva typy osobnostních testů.
Prvním byl Big Five – klasický model popisující pět hlavních dimenzí osobnosti, včetně extraverze a neuroticismu. Druhým byla tzv. temná triáda – soubor vlastností spojovaných s méně sympatickou stránkou charakteru: narcismem, machiavellismem a psychopatickými tendencemi.
Ženy také popsaly své každodenní líčicí návyky a to, kolik kosmetiky používají v konkrétních společenských situacích. Mezi situace patřilo být doma, v práci, na večírku, na prvním rande nebo při setkání s novými lidmi. Právě tyto kontexty umožnily výzkumníkům sledovat, jak se intenzita makeupu mění v závislosti na sociálním prostředí.
Kdy se makeup stává nejvýraznějším
Výsledky příliš nepřekvapily: většina účastnic se líčila nejméně, když byly samy, a nejvíce tehdy, když měly co do činění s cizími lidmi. Nejpečlivěji upravený makeup se obvykle objevoval na prvním setkání s potenciálním partnerem nebo partnerkou. Právě tam podle badatelů bylo vidět nejvíce hry s image.
Nejvíce makeupu se objevovalo v situacích, v nichž šlo o první dojem a naději na akceptaci nebo touhu vzbudit zájem. To naznačuje, že líčení není jen otázkou estetiky, ale i strategického sebeprezentování.
Pro výzkumníky je důležité, že tento vzorec nebyl uniformní u všech žen. Míra změny intenzity makeupu mezi soukromím a veřejností se lišila v závislosti na osobnostních rysech jednotlivých účastnic. Právě zde se začaly projevovat zajímavé souvislosti s narcismem, extraverzí a dalšími charakteristikami.
Makeup a narcismus: více času, více peněz, větší kontrola
Nejsilněji s makeupem souvisel narcismus – chápán jako výrazná potřeba obdivu, být středem pozornosti a dělat dojem. Ženy s vyšším skóre v této vlastnosti vykazovaly specifické vzorce chování:
- Věnovaly více času líčení
- Používaly kosmetiku častěji
- Utrácely více peněz za líčicí produkty
- Výrazně přizpůsobovaly intenzitu makeupu sociální situaci
- Sáhly po efektnějším líčení při setkání s novými lidmi
- V klidnějších situacích dokázaly makeup omezit
- Vnímaly líčení jako investici do vlastní osoby
- Používaly makeup k potvrzení pocitu výjimečnosti
Když měly potkat nové lidi nebo jim záleželo na dobré prezentaci, sáhly po efektnějším, pečlivějším makeupu. V klidnějších, méně „výstavních“ situacích jej dokázaly omezit. To ukazuje na vědomé řízení image – trochu jako budování vlastní značky.
U osob s výrazně narcistickými rysy se makeup stává nástrojem investice do sebe sama. Má přitahovat pozornost a potvrzovat pocit výjimečnosti. Odborníci z oboru psychologie osobnosti to vysvětlují tím, že narcistické osoby mají silnou potřebu externího potvrzení vlastní hodnoty.
Extravertky se líčí po svém, ne podle příležitosti
Zajímavě dopadla také extraverze, tedy sklon ke společenskosti a hledání kontaktu s ostatními. Ženy s vysokou extraverzí také investovaly do kosmetiky více peněz a makeup byl pro ně formou sebevyjádření – způsobem, jak ukázat charakter, náladu či kreativitu.
Rozdíl oproti narcismu spočíval v tom, že extravertky méně měnily intenzitu makeupu v závislosti na situaci. Chtěly být „samy sebou“ jak na setkání s přáteli, tak v nové společnosti. Makeup zde fungoval jako prodloužení osobnosti, ne jako brnění či maska na zvláštní příležitosti.
Pro extravertní ženy je líčení přirozenou součástí každodenního života. Vědci zaznamenali, že tyto účastnice popisovaly makeup jako zdroj radosti a formu kreativního vyjádření. Na rozdíl od narcistických osobností nepoužívaly líčení primárně k získání obdivu, ale k vyjádření vlastní vitality.
Psychopatické rysy: méně líčení, stabilnější návyky
Ženy s vyšší mírou rysů spojovaných s psychopatií – tedy s větší impulzivitou, menší empatií a chladnějším vztahem k ostatním – měly stabilnější líčicí návyky a obecně se líčily méně než osoby s výraznými narcistickými sklony.
Dá se to číst jednoduchým způsobem: menší starost o názor okolí a menší chuť přizpůsobit se očekáváním znamená menší potřebu investovat do image. Styl makeupu u nich bývá konstantní, někdy až lhostejný vůči kontextu.
Badatelé zdůrazňují, že psychopatické rysy v běžné populaci neznamená klinickou psychopatii. Jde spíše o osobnostní tendence k větší citové nezávislosti a menší vnímavosti k sociálnímu tlaku. Tyto ženy prostě méně potřebují úpravu vzhledu jako prostředek k sociálnímu přijetí.
Úzkost, napětí a makeup jako ochranný štít
Studie zahrnula také neuroticismus, tedy tendenci k silnějšímu prožívání úzkosti, stresu, napětí a výkyvů nálad. Zde souvislost s makupem vypadala jinak než u extraverze.
Ženy s vyšší mírou neuroticismu často měnily způsob líčení v závislosti na situaci. Když byly mezi lidmi, sáhly po výraznějším nebo pečlivěji vypracovaném makeupu. Když byly samy, tento makeup slábl nebo mizел.
Makeup může působit jako osobní štít: dodává pocit kontroly, snižuje úzkost z hodnocení a usnadňuje vstup do společenských situací. Výzkumníci naznačují, že pro úzkostnější osoby líčení připomíná druh pancíře.
Nadává tváři efekt upravenosti, který dává dojem připravenosti na setkání s ostatními. Mění se tedy nejen vzhled, ale i subjektivní pocit bezpečí. Lékaři a psychologové dlouhodobě pozorují, že rituály péče o vzhled mohou u lidí se zvýšenou úzkostí působit terapeuticky a poskytovat strukturu v nejistých situacích.
Na co dávat pozor při čtení takových studií
Výsledky znějí lákavě: rádi bychom na základě jedné linky očních linek stavěli diagnózu. Vědci však zdůrazňují několik omezení. Studie zahrnovala výhradně ženy z jedné země, takže v jiných kulturách mohou souvislosti vypadat odlišně.
Mimo to účastnice samy deklarovaly své návyky – a lidé často ukazují sebe v lepším světle, než je realita. Nejde také o to, že výrazný makeup „dělá“ z někoho narcisa a absence podkladové báze znamená emoční chlad. To, co vidíme, jsou statistické tendence, ne jednoduché nálepky.
Makeup může být současně zábavou, relaxačním rituálem, způsobem kreativity i nástrojem k budování image. Důležité je nezjednodušovat a nechápat tyto souvislosti jako deterministické. Cosmetické značky jako MAC, Maybelline nebo L’Oréal nabízejí tisíce produktů a každá žena si vytváří vlastní jedinečný vztah k líčení.
Jak využít tuto znalost v každodenním životě
Nejzajímavější část začíná ve chvíli, kdy si položíš několik upřímných otázek. V jakých situacích nejvíce „pečuješ“ o makeup – a proč? Líčíš se stejně pro sebe jako pro ostatní?
Jak se cítíš, když vyjdeš z domu bez makeupu? Zvyšuje líčení tvůj pocit hodnoty, nebo ho spíše nahrazuje? Odpovědi mohou odhalit nejen vztah k vlastní kráse, ale také úroveň sociální úzkosti, potřebu obdivu a flexibilitu v různých situacích.
U jedné osoby bude výrazný makeup vyjádřením sebevědomí a temperamentu. U jiné zoufalým pokusem zakrýt to, co na sobě nemá ráda. Pokud tedy příště stanеš před zrcadlem s paletou stínů v ruce, můžeš to vnímat jako malý osobnostní test: ne tolik „hodí se mi to?“, ale spíše „co můj výběr říká o tom, co hledám v kontaktu s ostatními?“.
