Mezi lyžařským střediskem Saint-Lary-Soulan a stanicí Pla d’Adet v Pyrenejích vede klikatá, náročná horská silnice. V létě se na ní trápí cyklisté, v zimě rodiny s dětmi a lyžařskou výbavou.
Mnozí z nich teprve v polovině stoupání zjistí, jak těžká a zrádná dokáže být tato horská trasa. Statistiky vypadají hrozivě, ale v praxi je to ještě náročnější – průměrný sklon 8,5 procenta a dlouhé úseky s 10 až 13 procenty z ní dělají skutečně horský test schopností.
Samo Saint-Lary-Soulan leží asi dvě hodiny jízdy od Toulouse a platí za největší lyžařské středisko v Pyrenejích. Nabízí přes 100 kilometrů sjezdovek, 700 hektarů terénu a tři propojené sektory: Pla d’Adet, Espiaube a Vallon. V hlavní sezoně vyráží na sjezdovky až 10 tisíc lyžařů denně – značná část z nich právě po této jediné, strmé silnici.
Trasa měří pouhých 10 kilometrů, ale převýšení 834 metrů a prakticky nepřetržitý stoupavý profil z ní činí výzvu hodnou kategorických vrchařských úseků Tour de France. Odborníci na cyklistiku zařazují tento výjezd do první kategorie horských stoupání, kde se odlučují amatéři od zkušených jezdců.
Strmé serpentiny nad údolím Aure: lákavé výhledy, nemilosrdný sklon
Výjezd začíná nenápadně u kruhového objezdu v obci Vignec, těsně za Saint-Lary-Soulan. Po několika ostrých zatáčkách zůstávají domy dole a asfaltový pruh se šplhá po balkonech nad údolím Aure. Stanice Pla d’Adet, položená v nadmořské výšce asi 1700 metrů, vyrůstá náhle z hřebene – vypadá jako snadný cíl, ale cesta k ní rychle prověří formu řidičů i cyklistů.
Asfalt vede většinou odkrytým svahem. Stromy poskytují stín jen místami, takže v létě cyklisté bojují nejen se sklonem, ale i s horkem. V zimě je naopak čeká jiná sada výzev: namrzlé zatáčky, sníh nanášený větrem na vozovku a výrazně horší přilnavost pneumatik.
Trasa měří jen asi 10 kilometrů, ale průměrný sklon 8,5 procenta a dlouhé úseky s 10 až 13 procenty z ní dělají skutečně horský test možností. Kilometrové značky pomáhají, ale nezachrání z úzkých.
Proč toto stoupání tak mučí cyklisty a řidiče
Od Vignec do Pla d’Adet je přibližně 10 kilometrů a 834 metrů převýšení. Statistika vypadá hrozivě, ale v praxi je to ještě těžší. Prvních 7 kilometrů klesá sklon jen zřídka pod 10 procent, objevují se krátké fragmenty s 12,2 procenty a strmé rázy dosahující 13 procent. Proto má tato trasa pověst stoupání první kategorie, hodného největších závodů.
Na trase jsou umístěny tabule každý kilometr – ukazují, kolik vzdálenosti zbývá k vrcholu a jaký sklon čeká v dalším úseku. Pomáhá to naplánovat tempo, ale nemění to fakt, že při náhlém zhoršení počasí může každá z těchto tabulí vyvolat lehkou paniku: „ještě tolik?“
V polovině stoupání leží vesnice Soulan. To je první skutečné místo k odpočinku: stojí tu fontána se studenou vodou, u níž cyklisté oddychují a řidiči kontrolují brzdy a sněhové řetězy. Od Soulan se silnice znovu strmě zvedá nahoru, míjí Espiaube a velkou serpentinu, kde odbočuje na průsmyk Portet – další legendární bod cyklistické mapy Pyrenejí.
Závěrečný úsek vede už rovnější linií, ale stále vysoko nad údolím. U stanice jsou vidět tabule a stély věnované cyklistickým hrdinům. Právě tady Tadej Pogačar ve žlutém dresu vyhrál etapu Tour de France 13. července 2024, a jméno Raymonda Poulidora připomíná dávné souboje na těchž svazích.
Auto, autobus, nebo raději lanovka? Jak nejlépe vyjet na Pla d’Adet
Pro mnoho rodin začíná dovolená v autě plném kufrů, lyží a dětí na zadním sedadle. Podle místních údajů dorazí řidiči po 9 kilometrech serpentin do Espiaube (Saint-Lary 1900) a po 11,5 kilometrech do Pla d’Adet (Saint-Lary 1700). Povrch platí za slušný a provoz bývá obvykle mírný. Problémem je často něco jiného: nedostatek zimní zkušenosti a podcenění obtížnosti, zejména při sněhu a mlze.
- Brzy ráno bojují řidiči s námrazou ve stínu svahů
- Odpoledne sjíždějí lyžaři dolů unavení, často při oslepujícím slunci
- O víkendech přidává stres spojený s kyvadlovým provozem a manévry autokarů
- Dostupné jsou i nabíječky pro elektromobily, umístěné v městečku a aktivované pomocí karty
- Pro velké autobusy nad 20 míst platí přesná časová omezení mezi prosincem a dubnem
- Zákaz vjezdu v hodinách odpoledního maxima a povinné parkování v Espiaube
- Tato opatření mají rozložit dopravní zácpy a snížit riziko na strmých úsecích
Stále více hostů nechává auto v údolí a přesedá na hromadnou dopravu. Pro obyvatele Toulouse připravili nabídku Ski Go spojující autobusovou přepravu s lyžařskou permanentkou. V jedné sezoně takového pasu využilo asi 4 tisíce osob, což znamenalo 70 jízd partnerských autobusů.
Na místě funguje místní doprava: kyvadlový autobus jezdí mezi Saint-Lary a Pla d’Adet a lanovka vyváží lyžaře i turisty přímo nahoru. Mnoho lidí volí právě tuto možnost, aby se vyhnuli stresu spojenému s jízdou po serpentinách a zároveň si užili panorama údolí Aure z bezpečné kabiny.
Na vrcholu: lyžařský front v zimě, vylidněné panelové domy mimo sezonu
V zimě Pla d’Adet pulzuje životem jako hlavní lyžařský front celého komplexu Saint-Lary. Kolem horní stanice krouží rolby, fungují lyžařské školy, obchody a bary. Pro mnohé je to první kontakt s vysokými Pyrenejemi, takže dojem nedělá jen panorama, ale i intenzivní slunce.
V této výšce se paprsky odrážejí od sněhu a zesilují expozici ultrafialovému záření. Zdravotničtí záchranáři a instruktoři opakují pořád stejná pravidla: krém s vysokým faktorem, brýle s dobrým filtrem a zakryté ruce i šíji. Osoby, které tato doporučení podceňují, často se vracejí do údolí s popálenou kůží a podrážděnýma očima.
Mimo zimní sezonu se obraz diametrálně mění. Většina budov zůstává zavřená a řady bytových domů dokážou zakrýt výhled na vrcholy. Turisté, kteří sem přijíždějí v létě a počítají s atmosférickou horskou vesnicí, bývají překvapeni poněkud surovým betonovým zastavěním.
Co nejčastěji překvapuje návštěvníky této trasy
Opakují se tři typické chyby. Za prvé, mnoho řidičů vyjíždí bez reálného posouzení předpovědi počasí. V Pyrenejích se podmínky mění rychle: silnice, která ráno byla suchá, odpoledne může být místy namrzlá. Za druhé, rodiny v osobních autech často nemají řetězy, nebo neumí je nasadit, když náhle začne padat sníh.
Třetí chyba se týká cyklistů. Část z nich bere stoupání jako běžných 10 kilometrů šplhu, protože vzdálenost nevypadá velká. Teprve na prvních kilometrech zjistí, že zde prakticky nejsou žádné lehčí úseky na odpočinek a nedostatek stínu zesiluje únavu. Stává se, že cyklisté otáčejí v Soulan, protože uznají, že zbytek trasy přesahuje jejich možnosti daného dne.
Pro nezkušené řidiče a rodiny s dětmi se lanovka často ukáže jako rozumnější volba než samostatný boj s 11 kilometry horské silnice. Zdejmuje to z hlavy stres spojený se serpentinami a při té příležitosti omezuje emise spalin na horské cestě, která i tak bývá v hlavní sezoně hlučná.
Jak se připravit, abyste se nedostali do potíží
Osoby plánující zimní výjezd autem by měly tuto silnici brát jako klasickou alpskou cestu: kompletní zimní sada pneumatik, zkontrolované brzdy, řetězy v kufru a schopnost jejich nasazení před výjezdem. Stojí za to počítat s větší časovou rezervou na případné zastávky a odklízení sněhu.
Pro cyklisty budou klíčové lehčí převody než obvykle a zásoba nápojů. Fontána v Soulan zachrání situaci uprostřed léta, ale první úsek bez vody v láhvi může být brutální. Rozumné je vyrazit brzy ráno, kdy je teplota nižší a automobilový provoz menší.
Tato trasa spojuje dvě povahy: je krásnou vyhlídkovou cestou k největšímu lyžařskému komplexu v Pyrenejích a zároveň vážnou výzvou. Pro jedny představuje sportovní cíl – ikonu známou z Tour de France. Pro druhé má být jen příjezdem na sjezdovku. V obou případech nedostatek přípravy snadno změní výlet v nervózní bitvu, ale několik prostých rozhodnutí před vyražením na cestu dokáže zcela proměnit zážitek z této horské šplhačky.
