Cena zní jako vtip, ale nabídka je zcela vážná. Místní zastupitelstvo se chce zbavit nevyužívané vodárenské věže, která se pro něj stala nákladnou zátěží.
Místo placení vysokých částek za demolici nabízí radnice obyvatelům a milovníkům netypických nemovitostí zcela jiný scénář. Budova sice stojí pouhé jedno euro, ale nový majitel musí počítat s tím, že do ní bude muset vdechnout nový život – na vlastní náklady a podle vlastního nápadu.
Vodárenská věž za cenu rohlíku: symbolické euro
V obci La Chapelle-Baloue v departementu Creuse se na prodej dostala budova, kterou lze jen stěží nazvat standardní nemovitostí. Jde o poválečnou vodárenskou věž vysokou přibližně 15 metrů, stojící na pozemku o rozloze 79 metrů čtverečních. Celý objekt obec nabízí za čistě symbolickou částku – 1 euro, bez poplatků notáři.
Proč tak levně? Místní úřady chtějí přilákat lidi s fantazií, kteří objektu dají nové využití. Vodovodní instalace byla zmodernizována a stará konstrukce už neplní svou funkci. Místo aby zbytečně stála na kopci, má šanci proměnit se v ateliér pro umělce, vyhlídkový bod, mini loft nebo soukromý sklad.
Proč obec rozdává majetek za pakatel
Zpočátku úředníci zvažovali nejjednodušší řešení: demolici konstrukce. Rychle se však ukázalo, že takový krok by znamenal obrovské zatížení místního rozpočtu. Odhady hovořily o přibližně 100 tisících eurech jen na samotné demontážní práce.
Pro malou obec je to částka k neúhradě. Proto padlo rozhodnutí hledat kupce, i když prodejní cena je pouze symbolická. V praxi tedy nejde o výdělek, ale o vyhnutí se výdajům a poskytnutí objektu šance na druhý život.
Zastupitelstvo raději předá věž nadšenci, než aby platilo desítky tisíc eur za její zbourání a dívalo se, jak mizí kus místní krajiny. Představitelé obce mluví otevřeně: cílem je zachování prvku dědictví, který přestal plnit technickou funkci, ale stále má historickou a krajinářskou hodnotu. Jakmile se najde zájemce, samospráva vyprázdní nádrž a objekt předá v současném stavu.
Přednost pro sousedy, ale dveře jsou otevřeny i dalším
Nejpravděpodobnějšími kandidáty na koupi jsou majitelé sousedních pozemků. Pro ně může převzetí věže znamenat rozšíření zahrady, přidání originálního prvku k nemovitosti nebo vytvoření soukromé turistické atrakce.
Z tohoto důvodu mají právě oni přednost v jednáních. Radnice však upřesňuje, že ráda posoudí každý projekt, který dává smysl – včetně nabídek od lidí mimo obec, dokonce i mimo region.
- priorita pro přímé sousedy objektu
- možnost podat nabídku od každého zájemce
- podmínka: reálný, promyšlený plán využití budovy
- čas na přihlášení omezen termínem stanoveným obcí
- preference projektů s architektonickou hodnotou
- nutnost dodržení stavebních předpisů
- ochota investovat vlastní prostředky do rekonstrukce
- zájem o zachování historického charakteru stavby
Obec přiznává, že zatím nezaznamenává lavinu přihlášek. Objevila se jednotlivá nabídka, několik dotazů, spousta zvědavých telefonátů. Nadšení tlumí především vyhlídka na nákladné a komplikované práce, které by čekaly nového majitele.
Vodárenská věž není hotový dům
Francie stále vlastní téměř 16 tisíc vodárenských věží. Pouze nepatrný zlomek – méně než stovka – je vhodný k bydlení nebo už byl přeměněn na netypické domy. Ve většině případů takové budovy vznikaly s ohledem na technickou funkci, ne obytnou, což vytváří řadu problémů.
Nejzávažnější výzvy jsou tyto:
- vysoké náklady na izolaci válcových stěn
- nutnost instalace oken do betonové konstrukce
- komplikované rozvody vody a elektřiny ve svislém prostoru
- absence standardního půdorysu pro běžné bydlení
- potřeba statického posouzení nosných konstrukcí
- náročné vytápění vysokých prostor
- omezený počet odborníků zkušených s takovými přestavbami
K tomu přistupuje otázka příjezdu, parkovacích míst, přípojek médií či samotného okolí budovy. Levně koupená nemovitost se tak může stát velmi drahou investicí. Pro některé je to nepřekonatelná bariéra, pro jiné – lákavá výzva a příležitost vytvořit unikátní prostor.
Druhá šance pro zapomenuté technické objekty
Prodej věže za 1 euro je součástí širšího trendu. Stále více samospráv předává za symbolické částky bývalé školy, strážnice, sklady či právě vodohospodářské objekty. Motivace je podobná: omezené rozpočty, chybějící smysl v udržování mrtvých konstrukcí a rostoucí náklady na demolici.
Pro obce takový krok znamená úsporu a naději na oživení okolí. Pro kupující – šanci získat výjimečnou nemovitost, na kterou běžná hypotéka spíš nehodí. Často přicházejí v úvahu soukromé úspory, investiční úvěry, a někdy i crowdfundingové kampaně, protože rozsah prací bývá značný.
Symbolická kupní cena je jen pozvánkou do hry. Skutečné náklady začínají ve chvíli, kdy přijdou stavební firmy. Zkušenosti investorů z různých částí Francie ukazují, že celková suma renovace běžně dosahuje 200 až 300 tisíc eur.
Co lze s takovou vodárenskou věží udělat
Příklady z různých koutů Francie dokazují, že vynalézavost investorů nemá velká omezení. Ze starých vodárenských věží vznikají mimo jiné:
- mini hotely s několika apartmány a panoramatickým výhledem
- ateliéry pro umělce spojené s galerií a vyhlídkovou terasou
- moderní byty loftového typu
- pozorovatelny pro milovníky astronomie nebo ptáků
- kanceláře kreativních značek hledajících netypické sídlo
- soukromé knihovny s čítárnou ve vrchní části
- studia pro fotografy s přirozeným osvětlením
V mnoha případech investoři sázejí na udržitelná řešení: solární panely, sběr dešťové vody, přírodní materiály. Sama forma věže podporuje vytváření velkolepých vyhlídkových řešení – prosklených podlaží, teras na střeše nebo oken od podlahy ke stropu.
Výzkumníci z Univerzity v Bordeaux zabývající se adaptací průmyslových objektů upozorňují, že úspěšné projekty mají společného jmenovatele: respekt k původní struktuře a jasnou vizi budoucího využití.
Rizika a Past nabídek za 1 euro
Takové nabídky často rozněcují představivost, zvlášť na sociálních sítích. V praxi vyžadují střízlivý výpočet. Za prvé, symbolická kupní cena nezahrnuje žádné práce ani projekty. Veškerá odpovědnost spadá na nového majitele.
Za druhé, formální procedury dokážou zabrat mnoho měsíců. Je třeba odsouhlasit změny s úředníky, postarat se o bezpečnost konstrukce a okolních obyvatel, přeprojektovat příjezdy nebo přípojky. Část nápadů – byť efektních – nemusí projít sítem předpisů.
Pro osoby, které počítají s rychlým ziskem, je to obvykle špatný směr. Tento typ investic spíše sedí trpělivým nadšencům do architektury, kteří chtějí zanechat hmatatelnou stopu a jsou připraveni na roky práce na jednom objektu. Odborníci z Asociace obnovy průmyslového dědictví varují, že podcenění rozsahu prací vede k nedokončeným projektům a frustraci.
Na druhé straně takové projekty dokážou změnit vnímání celé oblasti. Netypický loft v bývalé věži či malý hotel ve staré hasičárně přitahuje turisty, inspiruje další obyvatele a dává obci argument, že stálo za to dát zapomenuté budově šanci místo jejího zbourání. Stojí ta symbolická cena za všechny starosti, které s sebou přinese?
