Hlavní město Indonésie se doslova propadá pod vlastní tíhou, zatímco hladina oceánu stoupá rychleji než kdykoli předtím. Vědci odhadují, že třetina města může do poloviny století zmizet z mapy.
V indonézské metropoli se střetávají tři krize najednou: nedostatek pitné vody z kohoutku, stále intenzivnější přívalové deště a neustálý vzestup hladiny Jávského moře. V sázce je bezpečnost více než 40 milionů lidí a budoucnost města, které ještě nedávno bylo symbolem ekonomického boomu v jihovýchodní Asii.
Tento paradox ti možná připadá neuvěřitelný, ale je tristní realitou. Zatímco část obyvatel nemá doma tekoucí vodu, několikrát ročně brodí ve špinavé povodňové břečce. Výzkumníci z Indonéské akademie věd varují, že tempo poklesu půdy dosáhlo úrovně, kterou nezaznamenala žádná jiná světová metropole.
Jak velká je Jakarta a proč se stala největší aglomerací planety
Jakarta právě předstihla Tokio a stala se největší městskou aglomerací světa. Podle zprávy OSN z konce roku 2025 žije v jejích funkčních hranicích už přibližně 42 milionů obyvatel. Město společně s okolní zástavbou vytváří hustý městský labyrint o rozloze 664 kilometrů čtverečních.
Tento demografický úspěch má ovšem temnou stinnou stránku. Každý další rok přináší nová data o tom, jak rychle klesá půda pod metropolí. V některých čtvrtích se proces zrychlil do rozsahu, který odborníci dosud nikde jinde nezaznamenali.
Geologové z Bandungského technologického institutu upozorňují, že severní čtvrti města klesají nejrychleji. Právě tam se nachází největší koncentrace továren, skladišť a přístav Tanjung Priok, který je klíčovým ekonomickým uzlem celé Indonésie.
Proč se Jakarta propadá a jakou roli hraje voda
Hlavním viníkem je způsob, jakým se město zásobuje vodou. Oficiální vodárenská síť už dávno nestačí přírůstku obyvatel. Pro miliony lidí se jediným zdrojem pitné vody staly domovní studny a hluboká čerpadla sahající k podzemním vodním zásobám.
Čím více vody se čerpá z podzemních rezervoárů, tím víc se nad nimi půda sesedá. Vrstvy sedimentů a jílu, které po tisíce let podpíraly povrch, se začínají stlačovat. Tento proces je už měřitelný v řádu roků, ne desetiletí.
V mnoha částech Jakarty se terén snižuje o několik centimetrů ročně, v severních čtvrtích pak výzkumníci zaznamenávají poklesy přesahující 20 centimetrů za rok. Hydrologové z Univerzity v Jakartě prokázali přímou souvislost mezi intenzitou čerpání podzemní vody a rychlostí poklesu terénu.
Problém prohlubuje nekontrolovaná výstavba. Obrovské plochy města pokrývá beton a asfalt, které odřezávají půdu od přirozeného doplňování dešťovou vodou. Voda místo vsáknutí a doplnění spodních vod rychle odtéká do kanálů a řek, často způsobuje městské záplavy.
Paradox města, které vysychá i topí se zároveň
Paradox Jakarty je bolestný. Část obyvatel nemá doma tekoucí vodu, a přitom tytéž osoby několikrát ročně brodí po kolena ve špinavé povodňové břečce. V praxi se potýkají současně se suchem v kohoutcích a přebytkem vody na ulicích.
- Chybějící plošný přístup k vodovodní síti zvlášť v chudších čtvrtích
- Masivní čerpání podzemních vod oslabující podloží
- Betonová zástavba blokující vsakování deště do půdy
- Přívalové monzunové srážky od října do března
- Nevýkonná síť dešťové kanalizace
- Zanedbaná údržba odvodňovacích kanálů
- Nedostatečná kapacita čistíren odpadních vod
- Rychlá urbanizace bez koordinovaného plánování
Taková kombinace způsobuje, že každé období dešťů se mění v ruletu. Ulice se proměňují v řeky a další fragmenty města se propadají, vytvářejí stále níže položené kotliny. Experti z Indonéského ministerstva veřejných prací upozorňují, že bez zásadní změny přístupu k vodnímu hospodářství situace jen zhorší.
Co se děje, když souš klesá a moře stoupá současně
Na tom se potíže nekončí. Jakarta leží u Jávského moře a je přímo vystavena vzestupu hladiny oceánů. Oceán, zahřívaný globálním oteplováním, se tepelně roztahuje a tající ledovce mu dodávají další objem vody.
Odhady pro tento region hovoří o vzestupu mořské hladiny kolem 2 až 4 centimetry ročně. Pro mnoho pobřeží je to už problém, ale pro Jakartu, která se propadá stejným tempem nebo rychleji, jde téměř o dvojitý úder.
V severních čtvrtích města se část území už nachází pod úrovní moře a udržuje se „nasucho“ výhradně díky hrázím a protipovodňovým zdem, které poškozují silnější bouře. Obyvatelé severní Jakarty žijí jako na frontové linii: mezi mořem a klesající půdou, závislí na odolnosti betonových bariér.
Klimatologa z Meteorologického a geofyzikálního úřadu Indonésie varují před zrychlením těchto procesů. Každá větší bouře přináší riziko protržení opevnění a další série zaplavených sídlišť. Čtvrti jako Muara Baru nebo Pluit se už opakovaně ocitly pod vodou.
Proč jsou monzunové deště čím dál nebezpečnější
Klima regionu přirozeně podporuje vydatné srážky v období dešťů. Dnes prší silněji a častěji, protože teplejší vzduch pojme více vodní páry. Když nad Jakartou prochází monzun, lijáky nabírají na síle a trvají déle než před patnácti lety.
Síť dešťové kanalizace a řeky protékající městem nedokážou přijmout takové množství vody. V ucpaných kanálech se hromadí bláto, odpadky a splašky. Rozvodněné řeky vystupují z koryt a špinavá voda se valí přímo do domů, obchodů a škol.
Meteorolog Dwikorita Karnawati z Indonézské agentury pro meteorologii zdůrazňuje, že intenzita extrémních srážek se za poslední dekádu zvýšila o třicet procent. Řeka Ciliwung, která protéká centrem Jakarty, pravidelně zaplavuje tisíce domácností v hustě obydlených čtvrtích podél jejích břehů.
Jaká je budoucnost Jakarty podle prognóz do roku 2050
Scénáře odborníků jsou daleko od optimismu. Část analýz varuje, že do poloviny století může dokonce třetina současného hlavního města Indonésie částečně zmizet z mapy jako oblast vhodná k trvalému bydlení. Jedná se hlavně o čtvrti položené nejníže a nejvíce ohrožené působením moře.
Tyto prognózy předpokládají, že tempo současných trendů se udrží. Pokud spotřeba podzemních vod ještě zrychlí nebo se oteplování klimatu zintenzivní, rozsah ztrát může narůst. Studie Světové banky z roku 2024 odhaduje ekonomické škody na desítky miliard dolarů.
Vláda Indonésie už roky zkouší katastrofu brzdit. V Jakartě vznikly první velké ochranné konstrukce: hráze, opěrné zdi a systémy obrany pobřeží. V plánech se objevoval i obrovský projekt mořské hráze s komplexem umělých ostrovů, ale jeho cena a rozsah vyvolaly vlny kritiky.
Nusantara a přesun hlavního města na ostrov Borneo
Nejradikálnější nápad už vstupuje do života. Indonésie začala stavět nové hlavní město pojmenované Nusantara na ostrově Borneo, více než 1200 kilometrů od Jakarty. Oficiálně se mluví o odlehčení přelidněné metropole a vytvoření moderního, udržitelnějšího správního centra.
Výstavba nového hlavního města je gigantický projekt. Náklady se odhadují na přibližně 35 miliard dolarů a dokončení prací se předpokládá kolem roku 2045. V praxi bude proces přesunu institucí trvat mnoho let a samotná Jakarta ještě dlouho zůstane ekonomickým srdcem země.
Plán vzbuzuje také spory. Kritici poukazují na riziko odlesňování Bornea, vysídlení místních komunit a na otázku, zda by tak obrovské prostředky neměly raději primárně putovat na záchranu současné metropole a adaptaci na změnu klimatu. Environmentální organizace jako Greenpeace Indonésie varují před dopady na deštný prales.
Neviditelné následky pro zdraví a kvalitu života obyvatel
Jakarta je také jedno z nejvíce znečištěných velkých měst Asie. Smog, výfukové plyny a prach ze stavebních ploch se mísí s vlhkým vzduchem a horkem, vytvářejí těžké životní podmínky. K tomu přistupuje riziko nemocí přenášených vodou po každé větší povodni: infekce trávicího traktu, kožní choroby, šíření patogenů.
Obyvatelé nejchudších čtvrtí nesou nejvyšší cenu. Právě tam je přístup k vodovodu nejhorší, tam také povodně sějí největší spoušť v provizorní zástavbě. Každý zaplavený dům znamená ztracené úspory, přerušené vzdělávání dětí a týdny úklidu místo výdělečné práce.
Lékaři z Jakartské nemocnice Cipto Mangunkusumo upozorňují na nárůst respiračních onemocnění a infekcí. Index kvality ovzduší pravidelně dosahuje hodnot nebezpečných pro zdraví, zvláště pro děti a seniory.
Čemu učí Jakarta ostatní pobřežní města světa
Případ indonézského hlavního města je varováním pro mnoho metropolí u moře nebo velkých řek. Společný vzorec vypadá podobně: betonování dalších ploch, ignorování přirozených záplavových území, rostoucí spotřeba vody, slabá infrastruktura kanalizace a absence dlouhodobého plánu adaptace na klimatické změny.
V rané fázi se dá ještě část škod zvrátit. Omezení odběru podzemních vod, lepší retence dešťovky, obnova mokřadů a záplavových parků nebo investice do inteligentních systémů dešťové kanalizace nejsou efektní projekty na titulní strany časopisů, ale v praxi zachraňují města před scénářem Jakarty.
V nadcházejících desetiletích bude muset stále více aglomerací odpovědět na tutéž otázku, kterou si dnes klade Indonésie: jak daleko a za jakou cenu stojí za to bránit současnou lokalizaci hlavního města a od kterého okamžiku se stává racionálnějším částečné stažení a hledání nového místa k životu pro miliony obyvatel.
