Cena zní jako vtip, ale nabídka je naprosto vážná. Místní úřad se chce zbavit nevyužívané vodárenské věže, která se pro něj stala problematickým výdajem.
Místo placení vysokých částek za demolici nabízí radnice obyvatelům a nadšencům do netypických nemovitostí úplně jiný scénář. Budova sice stojí symbolické euro, ale nový majitel musí počítat s investicí, která může dosáhnout až statisíců eur.
Vodárenské věže nejsou běžnou investicí. Ve Francii jich stále funguje téměř šestnáct tisíc, ale jen necelá stovka byla přeměněna na obytné prostory. Většina těchto staveb vznikala čistě pro technické účely, což přináší řadu komplikací při případné rekonstrukci.
Proč radnice prodává vodárenskou věž za cenu rohlíku
V obci La Chapelle-Baloue v departementu Creuse se na prodej dostala budova, kterou lze těžko nazvat standardní nemovitostí. Jedná se o poválečnou vodárenskou věž vysokou přibližně patnáct metrů, stojící na pozemku o rozloze sedmdesát devět metrů čtverečních. Celý objekt radnice nabízí za čistě symbolickou částku – jedno euro bez notářských poplatků.
Proč tak levně? Úřady chtějí přilákat lidi s fantazií, kteří objektu najdou nové využití. Vodárenská instalace byla modernizována a stará konstrukce již neplní svou funkci. Místo toho, aby zbytečně stála na kopci, má šanci proměnit se v uměleckou dílnu, vyhlídkový bod, mini-loft nebo třeba soukromý sklad.
Začátkem úvahy úředníků bylo nejjednodušší řešení: demolice konstrukce. Rychle se však ukázalo, že takový krok by byl obrovskou zátěží pro místní rozpočet. Odhady hovořily o přibližně sto tisících eurech jen na samotné demoliční práce. Pro malou obec je to částka k neproplacení.
Jak radnice ušetří desetitisíce eur na demolici
Místní zastupitelé mluví otevřeně: cílem je zachovat prvek dědictví, který přestal plnit technickou funkci, ale stále má historickou a krajinářskou hodnotu. Jakmile se najde zájemce, radnice vyprázdní nádrž a předá objekt v současném stavu.
Samosprávě jde v praxi ne o výdělek, ale o vyvarování se výdajům a poskytnutí budově šance na druhý život. Výzkumníci zabývající se obnovou průmyslového dědictví upozorňují, že podobné projekty mohou výrazně oživit celou lokalitu, pokud jsou dobře naplánované.
- priorita pro přímé sousedy objektu
- možnost podat nabídku od každého zájemce
- podmínka: reálný a promyšlený plán využití budovy
- čas na přihlášení omezen termínem stanoveným obcí
- nový vlastník hradí veškeré rekonstrukční náklady
- radnice předá objekt včetně pozemku bez dodatečných poplatků
Radnice přiznává, že zatím nezaznamenala lavinu přihlášek. Objevila se jednotlivá nabídka, několik dotazů a spousta zvědavých telefonátů. Nadšení ochlazuje především vyhlídka nákladných a komplikovaných prací, které by na nového majitele čekaly.
Kdo má přednost při koupi vodárenské věže
Nejzřejmějšími kandidáty na koupi jsou vlastníci sousedních pozemků. Pro ně může převzetí věže znamenat rozšíření zahrady, přidání originálního prvku k nemovitosti nebo vytvoření soukromé turistické atrakce.
Z tohoto důvodu mají právě oni přednost v jednáních. Radnice však zdůrazňuje, že ráda posoudí jakýkoli projekt, který má hlavu a patu – i přihlášky od osob mimo obec, či dokonce mimo region. Experti na revitalizaci historických objektů potvrzují, že motivovaní investoři často přicházejí zdaleka.
Nejzávažnější výzvy představují úzký vnitřní průměr věže, nutnost vybudování zcela nového schodiště nebo výtahu, izolace křivých betonových stěn a legalizace změny účelu stavby podle současných stavebních předpisů. K tomu přistupuje otázka příjezdové cesty, parkovacích míst, připojení inženýrských sítí nebo samotného okolí budovy.
Co všechno můžete s takovou věží udělat
Příklady z různých částí Francie ukazují, že vynalézavost investorů nemá velká omezení. Ze starých vodárenských věží vznikají mimo jiné mini hotely s několika apartmány a panoramatickým výhledem, umělecké dílny spojené s galerií a vyhlídkovou terasou, moderní byty typu loft, pozorovací body pro milovníky astronomie nebo ptáků a kanceláře kreativních značek hledajících netypické sídlo.
V mnoha případech investoři sázejí na udržitelná řešení: solární panely, sběr dešťové vody, přírodní materiály. Samotná forma věže nahrává vytváření spektakulárních výhledových řešení – prosklených podlaží, střešních teras nebo oken od podlahy ke stropu.
Architekti specializující se na přestavby industriálních objektů upozorňují, že vodárenské věže nabízejí unikátní prostorové možnosti. Kruhový půdorys a výška umožňují vytvoření několika intimních úrovní propojených točitým schodištěm. Německý architekt Thomas Weber, který realizoval podobné projekty v Porúří, hovoří o „vertikálním bydlení s minimální stopou“.
Na co si dát pozor při koupi nemovitosti za jedno euro
Také nabídky často rozpalují představivost, zejména na sociálních sítích. V praxi vyžadují chladnou kalkulaci. Zaprvé, symbolická kupní cena nezahrnuje žádné práce ani projekty. Celá odpovědnost spadá na nového vlastníka.
Zadruhé, formální procedury mohou trvat mnoho měsíců. Je třeba dohodnout změny s úředníky, postarat se o bezpečnost konstrukce a okolních obyvatel, přeprojektovat příjezdy či přípojky. Část nápadů – i když efektních – nemusí projít sítem předpisů.
Pro osoby, které počítají s rychlým ziskem, je to obvykle špatný směr. Tento typ investic spíše vyhovuje trpělivým nadšencům do architektury, kteří chtějí po sobě zanechat hmatatelnou stopu a jsou připraveni na léta práce na jednom objektu. Levně koupená nemovitost se tak může stát velmi drahou investicí.
Na druhou stranu, takové projekty dokážou změnit vnímání celé oblasti. Netypický loft v bývalé věži nebo malý hotel ve staré hasičské zbrojnici přitahuje turisty, inspiruje další obyvatele a dává obci argument, že stálo za to dát zapomenuté budově šanci místo jejího zbourání. Vlastník takové nemovitosti přebírá kus místní historie a zároveň odpovědnost za její budoucnost.
