Nadchne chutí, i když jeho složení a cena vyvolávají otázky. Francouzský spotřebitelský magazín otestoval dvaadvacet olivových olejů extra virgin a vítěz překvapil nejen kvalitou, ale i kontroverzními detaily.
V květnovém čísle francouzského spotřebitelského magazínu hodnotili dvaadvacet olivových olejů extra virgin dostupných v běžných obchodech. Na stupně vítězů se dostala lahev z prestižního soukromého olivového háje, kterou jen stěží můžeš nazvat produktem pro každodenní použití. Experti ji dokážou pochválit téměř bez výhrad, ale v závěrečné zprávě se objevují i méně příjemné skutečnosti.
Olivový olej extra virgin představuje podle unijních předpisů nejvyšší jakostní kategorii. Takové označení znamená, že tuk vznikl bez použití chemie, procesem mechanického lisování při přísně kontrolované teplotě a s nízkou kyselostí. Na papíře tedy každý testovaný olej splňoval poměrně náročné normy. Rozdíly se začaly projevovat až při podrobné analýze.
Jak probíhal test olivových olejů vupermarketu
Redakce magazínu prověřila široký průřez produktů – od značek vlastních obchodních řetězců přes známé etikety až po olivové oleje prémiové třídy. Všechny lahve měly jedno společné: nesly označení extra virgin, tedy nejvyšší jakostní stupeň podle evropských předpisů.
Test se soustředil na tři pilíře: profil mastných kyselin, obsah nečistot a hodnocení chuti a vůně specializovaným panelem. Vědci kontrolovali především kvalitu tuků, konkrétně podíl prospěšných mononenasycených mastných kyselin. Dále sledovali přítomnost nežádoucích látek, včetně zbytků plastifikátorů.
Senzorické vjemy hrály klíčovou roli. Degustátoři posuzovali intenzitu ovocnosti, hořkosti a pikantnosti a také jejich vzájemnou vyváženost. Na základě těchto kritérií dostal každý produkt závěrečnou známku. Rozdíly mezi jednotlivými olivovými oleji se ukázaly jako výrazné, přestože etikety slibovaly podobnou kvalitu.
Tři olivové oleje na vrcholu žebříčku
V celkovém hodnocení se výrazně prosadily tři produkty. Dva z nich byly ekologické olivové oleje z Francie, patřící do vyšší cenové kategorie. Podle zprávy však tyto dvě oceněné značky – Costa d’Oro La Riserva biologica a francouzský Puget – už zmizely z běžného prodeje.
Jejich místo na vrcholu zaujala třetí etiketa, která se stala hlavní hvězdou celého testu. Jednalo se o olivový olej prodávaný pod názvem H de Leos fruité vert. Tento produkt pochází z Provence, z olivového háje patřícího známému francouzskému umělci.
Vyznačuje se takzvaným zeleným chuťovým profilem – intenzivně ovocným, s výraznou hořkostí a charakteristickým pálením v krku. Degustační panel mu udělil dva body ze tří možných v senzorické části hodnocení. Testeré konstatovali, že hořkost a pikantnost jsou dobře vyvážené a celek působí harmonickým dojmem.
V analýze složení mastných kyselin olivový olej rovněž dopadl příznivě. Zpráva popisuje H de Leos fruité vert jako produkt výjimečný, určený spíše pro náročné gurmány než jako univerzální tuk do kuchyně.
H de Leos fruité vert – olivový olej, který degustátoři nazvali jedinečným
Ve francouzském magazínu doporučují tento olivový olej používat především za studena, kde jeho aroma neuniká a chuť zůstává nejplnější. V praxi to znamená produkt, který skvěle funguje při:
- přípravě salátů na bázi čerstvé zeleniny
- pokapávání hotových jídel, například grilované zeleniny, ryb nebo steaků
- zdůraznění chuti jednoduchých předkrmů jako pečiva, bruschetty nebo sýrů
- dochucení pokrmů ze středomořské kuchyně
- finálních úpravách teplých jídel těsně před servírováním
Olivový olej H de Leos fruité vert představuje produkt, který podle vědců nenahradí běžný olej používaný ke smažení vajíček nebo řízků. Spíše připomíná prémiové koření – něco, čím dokončíš pokrm těsně před podáváním, místo klasického dresinku nebo omáčky.
Intenzivní zelený profil znamená silnější chuť, která některým lidem může připadat až přílišná pro každodenní vaření. Pro jemná jídla určená dětem nebo citlivé pokrmy není tento styl olivového oleje ideální. Naopak k rajčatům, rukolce nebo grilované zelenině se hodí výborně.
Cena jako u luxusu, ne jako u běžné lahve z regálu
Nejvýraznější nevýhodou vítěze testu je cena. Za půllitrovou láhev H de Leos fruité vert musíš zaplatit přibližně 29,60 eura, což při dnešním kurzu dává téměř 60 eur za litr. To je úroveň vyhrazená spíše pro vína než pro každodenní olivový olej ke smažení.
Pro srovnání – standardní olivový olej extra virgin z českého trhu často stojí několikrát méně. Člověk, který sáhne po takové provensálské láhvi, většinou ví, za co platí: za terroir, ruční výběr plodů, limitovanou produkci a marketing spojený s rozpoznatelným majitelem statku.
Ve zprávě jasně naznačili, že nejde o produkt, který nahradí běžný olivový olej používaný na smažení. Jedná se o doplněk pro zvláštní příležitosti, podobně jako kvalitní balsamikový ocet nebo mořská sůl ve vločkách. Výzkumníci doporučují chápat tento olivový olej jako finishing touch, nikoli jako základní tuk v domácnosti.
Plastifikátory v olivovém oleji – odkud se berou a co znamenají
Nejzajímavější, ale zároveň nejznepokojivější část zprávy se týká stopové přítomnosti plastifikátorů ve vítězném olivovém oleji. Jde o chemické sloučeniny používané k dodání pružnosti a trvanlivosti plastům. Do potravin se dostávají nejčastěji z obalů nebo z částí výrobního zařízení.
Magazín udělil H de Leos fruité vert vysoké hodnocení za chuť a profil tuků, současně však zaznamenal přítomnost zbytků plastifikátorů ve vzorcích. Podle redakce množství těchto látek nepřekročilo platné bezpečnostní limity. Přesto výskyt plastifikátorů v luxusním produktu prodávaném jako olivový olej na zvláštní příležitosti vyvolal mezi francouzskými čtenáři velkou diskusi.
Pokud se v tak drahé lahvi nachází podobné zbytky jako v levnějších, těžko můžeš mít absolutní jistotu ohledně úplné čistoty jiných produktů z regálu. Vědci z univerzit dlouhodobě upozorňují na migraci chemických sloučenin z plastových obalů do potravin, zejména při vyšších teplotách nebo delším skladování.
V kontextu výsledků testu stojí za to pamatovat na několik jednoduchých pravidel, která můžeš reálně uplatnit i v Česku:
- vybírej olivový olej ve skleněných lahvích, nejlépe tmavých
- vyhýbej se produktům prodávaným v měkkých plastových kanystrech
- skladuj olivový olej mimo zdroje tepla, což snižuje migraci látek z obalu
- nenechávej otevřený olivový olej stát dlouhé měsíce – raději kup menší lahev a spotřebuj ji rychleji
- kontroluj datum sklizně nebo lisování, ne jen datum spotřeby
- všímej si informací o zemi původu oliv a místa lisování
Čemu může francouzský test naučit české spotřebitele
Ačkoli žebříček vznikl na základě produktů z francouzských obchodů, jeho závěry lze snadno přenést do našich podmínek. Nejvyšší cena automaticky nezaručuje úplnou dokonalost složení a levnější olivový olej nemusí znamenat špatnou chuť. Výzkumníci z oblasti potravinářství zdůrazňují, že stojí za to dívat se šířeji – na typ obalu, původ ovoce a styl, jakým produkt vznikl.
Olivové oleje se zeleným profilem, jako vítěz francouzského testu, bývají aromatičtější, s výraznější hořkostí a pálením v krku. Skvěle pasují k salátům s rajčaty, rukolou nebo grilovanou zeleninou. Pro část lidí mohou být příliš intenzivní na každodenní smažení nebo pro citlivé pokrmy.
Jemnější olivové oleje univerzálního typu se v domácí kuchyni osvědčují lépe jako základní tuk, zatímco ty z vyšší cenové kategorie můžeš považovat za speciální produkt. Postav je na stůl vedle kvalitní soli ve vločkách nebo balsamikového octu.
Jak si sám vybrat dobrý olivový olej v českém obchodě
Závěry z francouzského testu lze převést do několika praktických rad pro nákup olivového oleje v Česku. Hledej označení extra virgin a datum sklizně nebo lisování, ne pouze datum trvanlivosti. Upřednostňuj skleněné tmavé lahve, zejména pokud má olivový olej stát v kuchyni delší dobu.
Čti drobný tisk na etiketě – informace o zemi původu oliv a místě lisování vypovídají více než přední strana obalu. Neriď se výhradně marketingovým označením bio, protože v senzorických testech takové produkty ne vždy zvítězí. Kupuj menší balení, abys olivový olej spotřeboval během několika měsíců od otevření.
Pro českého spotřebitele může být zajímavý ještě jeden aspekt: francouzský magazín testoval skutečné produkty z regálů, ne pouze prohlášení výrobců. Taková praxe vytváří tlak na značky, aby dbaly nejen na chuť, ale také na způsob balení a přepravy olivového oleje.
Stojí za to doufat, že podobné nezávislé testy se budут častěji objevovat i na našem trhu – nejen u olivového oleje, ale také u jiných rostlinných tuků. Vědomá volba mezi levnou lahví na smažení a dražší na saláty pak může být méně loterií a více informovaným rozhodnutím založeným na spolehlivých údajích. Kdyby se totiž na českém trhu objevily podobné analýzy, mohl bys s jistotou vybrat olivový olej podle svých potřeb, ať už hledáš tuk na každodenní vaření, nebo delikátní doplněk k pokrmům středomořské kuchyně.
