Desítky let skenujeme vesmír pomocí radioteleskopů, ale dosud jsme nezachytili jediný jednoznačný důkaz existence jiných civilizací. Nová teoretická analýza však naznačuje znepokojivou možnost.
Pokročilé mimozemské civilizace mohly poslat signály směrem k naší planetě už dávno, jenžemy jsme je jednoduše nezaregistrovali. Neznamená to nutně, že mimozemšťané neexistují. Spíše to ukazuje, jak jsme nedokonalými a nahodilými posluchači v ohromném a hlučném vesmíru.
Vědci se již více než půl století systematicky pokoušejí zachytit stopy po technologicky vyspělých civilizacích mimo Zemi. Projekty jako SETI využívají síť radioteleskopů rozmístěných po celém světě, přesto zůstávají výsledky frustrující. Žádný přesvědčivý signál, žádná jednoznačná zpráva. Astronomové však upozorňují, že absence důkazů ještě neznamená důkaz absence.
Nejnovější teoretické studie naznačují, že problém může spočívat v časování a prostorových souřadnicích. Vesmír je neuvěřitelně rozlehlý a elektromagnetické signály se šíří konečnou rychlostí. Pokud některá civilizace vyslala směrovanou zprávu směrem k Sluneční soustavě před tisíci nebo dokonce miliony let, mohla naši oblast prostoru minout dřív, než jsme vůbec začali poslouchat.
Co vlastně vědci ve vesmíru hledají
Odborníci z oblasti astrobiologie používají termín technosignatura pro jakékoli měřitelné stopy po technologii cizí civilizace. Tyto indikátory mohou mít různé podoby a ne všechny jsou stejně snadno detekovatelné současnými přístroji.
Radioteleskopy v observatořích jako Arecibo nebo Green Bank zachycují elektromagnetické vlny z vzdálených oblastí vesmíru. Vědci hledají konkrétně signály, které by nemohly vzniknout přirozenými procesy. Může jít o periodicky se opakující pulzy, úzké frekvenční pásy nebo zakódované vzory připomínající zemské telekomunikační systémy.
- Neobvyklé rádiové transmise s úzkým spektrem
- Laserové pulzy vysílané do vesmíru
- Dysonovy sféry obklopující hvězdy
- Chemické znečištění atmosfér exoplanet
- Umělé megastruktury měnící jas hvězd
- Modulované optické signály
- Změny v infračerveném záření naznačující energetickou spotřebu
Proč jsme mohli mimozemské zprávy přehlédnout
Časové okno, ve kterém naše civilizace aktivně naslouchá vesmíru, je extrémně krátké v kosmických měřítcích. Radioastronomie má pouze něco málo přes sto let a systematické programy typu SETI fungují asi šedesát let. To je zlomek vteřiny v dějinách galaxie Mléčná dráha.
Hvězdy jako naše Slunce existují miliardy let a planety kolem nich mohou hostit život po obrovské časové období. Pokud jiná civilizace vyslala signál před deseti tisíci lety, elektromagnetické vlny už naši oblast prostoru opustily dříve, než jsme postavili první radioteleskop. Experti z Massachusetts Institute of Technology vypočítali, že pravděpodobnost časové shody mezi vysíláním a příjmem je statisticky velmi nízká.
Navíc naše detekční technologie má omezený dosah a citlivost. Radioteleskop může zachytit pouze signály z určitého směru a v konkrétním frekvenčním pásmu. Vesmír ale nabízí prakticky nekonečné kombinace směrů, frekvencí a časových okamžiků. Astronomer Frank Drake sestavil už v šedesátých letech slavnou rovnici odhadující počet komunikujících civilizací v galaxii.
Kolik civilizací může v galaxii existovat
Drakeova rovnice zohledňuje faktory jako rychlost vzniku hvězd v Mléčné dráze, podíl hvězd s planetami, počet planet v obyvatelné zóně nebo pravděpodobnost vzniku inteligentního života. Výsledky se dramaticky liší podle toho, jaké hodnoty do jednotlivých proměnných dosadíte.
Pesimistické odhady naznačují, že naše civilizace může být v galaxii osamocená nebo jedna z velmi mála. Optimističtější výpočty připouštějí tisíce až miliony technologicky vyspělých společností. Astrofyzici z University of California v Berkeley však zdůrazňují, že všechny parametry rovnice jsou zatíženy obrovskou nejistotou.
Problém spočívá také v životnosti civilizací. Pokud průměrná technologická společnost existuje pouze několik set nebo tisíc let, než se zničí nebo přejde k jiným formám komunikace, šance na překryv dvou civilizací v čase a prostoru rapidně klesá. Některé výzkumy naznačují, že pokročilé kultury by mohly přejít na úspornější komunikační metody jako gravitační vlny nebo neutrinové paprsky.
Směrované signály versus všesměrové vysílání
Cizí civilizace by pravděpodobně neposílaly energeticky náročné všesměrové zprávy do celé galaxie. Mnohem efektivnější je zaměřit úzký paprsek směrem ke slibným hvězdným systémům. To však znamená, že jakýkoli mimozemský vysílač musí přesně zaměřit svůj signál na souřadnice Sluneční soustavy.
Astronomové z Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics vypočítali, že úzce zaměřený laserový nebo rádiový paprsek může být detekovatelný na vzdálenosti tisíců světelných let, ale pouze pokud Země leží přímo v jeho dráze. Pokud se paprsek mine byť o zlomek stupně, nezachytíme vůbec nic. Pravděpodobnost takové přesné kolimace je mimořádně nízká.
Navíc Země obíhá kolem Slunce, které se pohybuje v rámci Mléčné dráhy rychlostí asi dvě stě kilometrů za sekundu. Naše pozice ve vesmíru se tedy neustále mění. Signál zaměřený na místo, kde byla Země před sto tisíci lety, by dnes minul cíl o obrovskou vzdálenost. Jakákoli mimozemská civilizace by musela počítat s naší aktuální polohou včetně všech gravitačních vlivů.
Co můžeme udělat pro zvýšení šancí na detekci
Vědci doporučují rozšířit spektrum sledovaných frekvencí a využívat pokročilejší algoritmy umělé inteligence pro filtrování obrovských objemů dat z radioteleskopů. Projekt Breakthrough Listen financovaný Yurim Milnerem už analyzuje petabajty informací z observatoří po celém světě.
Další možností je vybudovat teleskopy na odvrácené straně Měsíce, kde by byly chráněny před rušením ze Země. Čínská observatoř FAST v provincii Guizhou s průměrem pět set metrů patří mezi nejcitlivější přístroje současnosti. Evropská kosmická agentura ESA plánuje mise zaměřené na detekci biosignatur v atmosférách exoplanet pomocí spektroskopie.
Neznamená to, že bychom měli rezignovat na hledání. Spíše je třeba být trpělivější a kreativnější v metodách. Možná právě teď prochází kolem naší planety signál, který náš stávající hardware nedokáže rozpoznat. Uvědomuješ si, jak málo víme o tom, co všechno by nám vesmír mohl sdělovat?
