Několik hodin jízdy z Česka, krátká plavba trajektem a najednou se ocitneš nad vodou tak průzračnou, že vidíš každý kámen na dně. Bílé zátoky, tyrkysové moře a vůně borovic se mísí s horami spadającími přímo k pobřeží.
Toto místo vypadá jako exotický resort z katalogu cestovní kanceláře, a přesto se tam stále dají najít pláže, kde v sezóně nemusíš bojovat o každý metr ručníku. Nejde o Maledivy ani Karibik, ale o malý italský ostrov ležící naproti toskánskému pobřeží.
Ostrov patří do Národního parku Toskánského souostroví, což dobře vysvětluje, proč je voda tak čistá a proč velká část pobřeží zůstává dosud divoká. Po vystoupení z trajektu se krajina mění bleskově: během několika kilometrů projedeš od dlouhé písčité pláže ideální pro rodiny k miniaturní zátoce mezi útesy, kam vede jen stezka mezi křovinami makchie. Jedna část ostrova žije rytmem barů a beach barů, druhá připomíná vzdálený, téměř neobydlený kousek země.
Výjimečně průzračná voda je výsledkem kombinace bílých oblázků, světlých skal a ochrany mnoha úseků pobřeží v rámci národního parku. Odborníci z Národního parku Toskánského souostroví potvrzují, že právě statut chráněné oblasti výrazně přispěl k zachování přírodního charakteru tohoto kousku Tyrhénského moře.
Jak se tam dostat a kdy naplánovat cestu
Nejsnazší je dostat se tam z toskánských přístavů, hlavně z okolí Piombina. Odtud odpływají trajekty do Portoferraio, největšího města a přirozené brány celého ostrova. Na trajekt můžeš najet autem, což výrazně usnadňuje každodenní změnu pláže nebo cestu k ukrytějším zátokám.
Pro osoby letící letadlem je dobrým řešením let do některého z měst v Toskánsku na pevnině a pak přestup na vlak směrem k pobřeží. Ze stanice obvykle jezdí autobusy nebo taxi přímo do přístavu. Mnoho turistů volí kombinaci vlak plus trajekt, aby se vyhnuli dlouhým hodinám jízdy autem.
Na nejkomfortnější výlet se hodí pozdní jaro a raný podzim. Voda je už nebo ještě dostatečně teplá, dny dlouhé a na silnicích i plážích je výrazně volněji. To je ideální čas pro ty, kdo chtějí skloubit koupání s pěšími výlety po kopcích.
Červenec a srpen přitahují nejvíce dovolenkářů. Život tehdy pulzuje až do pozdní noci, funguje plná turistická infrastruktura, ale oblíbené písčité úseky pláží dokážou být opravdu přeplněné. Velmi průzračnou vodu ocení zejména milovníci šnorchlování v září, kdy provoz trochu slábne a viditelnost pod hladinou se obvykle zlepšuje. Na první návštěvu stojí za to rezervovat aspoň tři až čtyři dny. Týden už umožňuje střídat pláže, horské stezky a městečka ve vnitrozemí.
Písčité pláže pro rodiny a fanoušky pohodlí
Světlá, měkká pláž, pozvolný sestup do moře, bary hned za zády – taková místa přitahují rodiny s dětmi a osoby, které rády stráví u vody celý den, aniž by musely nosit proviant v batohu.
Cavoli, položená na jihozápadním pobřeží, má tvar široké zátoky s jemným, světlým pískem. Moře tu dlouho zůstává mělké, což usnadňuje zábavu nejmenším i osobám, které se necítí jistě v hluboké vodě. Poloha z jižní strany způsobuje, že slunce tu svítí opravdu dlouho a blízký horský masiv chrání pláž před chladnějšími větry. Na vrcholu sezóny se východní část zátoky mění na místo hlasitějších setkání a plážových večírků, západní zůstává klidnější, spíš pro ty, kdo přijíždějí hlavně za tichem a opalováním.
Biodola, nedaleko největšího přístavu ostrova, ohromuje kombinací široké písčité zátoky a porostlých kopců klesajících téměř až k samotné linii vody. Funguje tu několik organizovaných koupališť s lehátky, ale jsou i bezplatné úseky pláže. Na stranách zátoky, u skal, se voda rychle rozjasňuje a vytváří dobré podmínky pro rekreační šnorchlování.
Lacona je jednou z nejdelších pláží ostrova. Světlý písek, široký pruh břehu a klidné, písčité dno pod vodou lákají k dlouhým procházkám podél moře. Na místě fungují školy a půjčovny vybavení pro windsurfing, plachtění nebo paddleboarding, což přitahuje aktivní osoby. Chráněná poloha způsobuje, že moře tu často zůstává poměrně klidné i při větrném počasí.
Marina di Campo spojuje dlouhý úsek písku se živým městečkem hned za linií stromů. Ráno se tu můžeš bez spěchu plácnout v mělké vodě a odpoledne se přemístit na zmrzlinu, procházku po nábřežní promenádě nebo nákupy v malých obchůdcích. Je to jedna z nejuniverzálnějších adres pro rodiny a skupiny přátel, které chtějí mít všechno po ruce.
- Cavoli – hodně slunce, rozdělení na tišší a hlučnější část
- Biodola – široká zátoka, dobrá základna pro lehký šnorchlování
- Lacona – dlouhá pláž, vodní sporty, klidnější voda
- Marina di Campo – písek plus rozkošné městečko hned vedle
Bílé oblázky a tajné zátoky jako z Karibiku
Když se písek změní na světlé, vlnami vyhladané oblázky, barva moře přechází do intenzivního tyrkysového odstínu. Potřebuješ boty do vody, ale vizuální efekt a zážitky pod maskou kompenzují každý krok.
Sansone je jednou z nejcharakterističtějších zátok na severní straně ostrova. Bílé oblázky, smaragdová voda a strmé útesy po stranách vytvářejí pohled, který těžko spleteš s jakýmkoli jiným místem. Abys se tam dostal, musíš sejít pěšinou mezi křovinami. Trasa není extrémní, ale lepší je mít pohodlnou obuv a volné ruce.
Trochu blíže k přístavnímu městečku se nachází pláž známá krystalickou vodou a světle šedými oblázky, objatá ochrannou zónou. Kontrast mezi bělostí kamenů a tmavší modří v hlubinách dělá obrovský dojem a ryby připluvou opravdu blízko břehu.
Capo Bianco, další z místních perel, vyžaduje sestup po schodech. Po dosažení dna tě přivítá široký oblouk zátoky se světlými útesy vzadu. Velmi jasné oblázky dále rozjasňují vodu a posilují efekt „skleněného“ moře. Díky ochraně skal je to dobré místo, když jsou na otevřenějších plážích vlny příliš vysoké.
Tropické výhledy na jihu ostrova
Na jihozápadním pobřeží leží Fetovaia – zátoka, která z ptačí perspektivy vypadá jako záběr z oceánského ostrova: světlý písek, zelený poloostrov zasahující do moře a velmi čistá voda, měnící odstín v závislosti na hloubce a denní době. Po levé straně zátoky granitové skály vytvářejí přirozené terasy na opalování daleko od hlavního davu.
Nedaleko hornického městečka se nachází zátoka Felciaio, malá, obklopená skalami, částečně přetvořená člověkem. Kameny uspořádané u břehu tvoří něco jako přírodní bazén, ideální na klidné koupání a vodní hry. Při dobré viditelnosti z pláže vidíš v dáli obrys ostrova Montecristo.
Ve stejné oblasti se nachází pláž Innamorata, za kterou se rozkládá terén bývalých dolů. Naproti, v malé vzdálenosti od břehu, leží dva malé ostrůvky. Můžeš k nim doplavat kajakem, vodním kolem nebo plavbou, pokud máš dobrou kondici. Na dně tu žije hodně druhů ryb, takže maska a šnorchl se opravdu hodí.
Pro ty, kdo hledají klid a dobrodružství, pobřeží ostrova skrývá také méně známé, výrazně hůře přístupné zátoky. Jedna z nich je Acquarilli – kamenitá, útulná pláž, kam vede úzká pěšina a dost strmé schody. Nejsou tu bary, půjčovny, sprchy ani lehátka. Musíš si vzít vodu, něco k jídlu, slunečník a pořádný krém s filtrem.
Jiným místem je Remaiolo, zátoka obklopená zelenými svahy, kam se dostaneš lodí nebo po polních cestách. Méně pohodlný přístup způsobuje, že i v sezóně bývá klidněji než na známých plážích s pískem.
Ještě divočejší jsou miniaturní zátoky skalního charakteru, jako Cala delle Alghe, Cala dell’Inferno nebo Cala Marconi. Obvykle se k nim musíš dostat náročnou trasou nebo doplavat malou lodí. Odměnou je pocit, že máš celé místo jen pro sebe, a možnost plavat ve vodě s výjimečnou průzračností.
Vrak lodi těsně pod hladinou – lahůdka pro potápěče
Jednou z nejpozoruhodnějších pláží je ta v lokalitě Pomonte. Několik desítek metrů od břehu spočívá na dně vrak malé obchodní lodi ze sedmdesátých let. Hloubka je natolik malá, že při průzračné vodě ho můžeš pozorovat v masce a šnorchlu, bez lahví.
Plech trupu porostl vegetací a stal se domovem pro celé hejno ryb. Místní potápěčská centra tu pořádají ponory jak pro začátečníky, tak i pokročilejší, a samotná pláž zůstává poměrně snadná v přístupu díky pohodlnému sestupu k moři.
Výzkumníci z Italské společnosti pro mořskou biologii potvrzují, že vraky lodí se stávají důležitými umělými útesy, které podporují biodiverzitu. Na Elbě se tento efekt projevuje velmi dobře.
Nejen pláže: hory, městečka a kuchyně
Vnitrozemí ostrova vypráví příběh sahající mnoho století zpět. Bývalé doly na železnou rudu a pevnosti stavěné po sobě jdoucími námořními mocnostmi připomínají, že toto malé území mělo velký strategický význam. Nejznámější epizodou je pobyt Napoleona, jehož bývalé rezidence můžeš navštívit hlavně v okolí hlavního města.
Vysoko nad pobřežní linií dominuje masiv Monte Capanne. Z hlavních vrcholových bodů za jasného počasí vidíš nejen zátoky a přístavy, ale i další ostrovy souostroví a pevninu. Pěší trasy se liší délkou a úrovní obtížnosti, takže si něco najdou jak zkušení chodci, tak osoby, které chtějí udělat jen kratší procházku s výhledem na moře.
Po celém dni u vody se život přesouvá do městeček, jako je Capoliveri nebo Marciana Marina. Úzké uličky, barevné fasády, malá náměstí s terasami a výhledem na zátoku vytvářejí atmosféru, kvůli které se sem mnoho turistů vrací každý rok. V sezóně fungují desítky restaurací, barů s občerstvením a zmrzlinářství.
Kuchyně ostrova spojuje ryby a mořské plody s rolnickými tradicemi okolních kopců. V jídelních lístcích kralují polévky s frutti di mare, pokrmy z chobotnice a sépie a také výživnější jídla, odkazující na dobu, kdy většina obyvatel pracovala v dolech a na polích. K tomu místní bílá vína a sladká, likérová pití z pozdě sbíraných hroznů, vyráběná malými vinicemi roztroušenými po svazích.
Jak naplánovat pobyt, abys z toho opravdu vytěžil maximum
Nejlepší efekt přináší střídání různých typů pláží a aktivit. Jednoho dne stojí za to zvolit dlouhou, písčitou zátoku s plnou infrastrukturou – zejména pokud cestuješ s dětmi nebo osobami s omezenou mobilitou. Dalšího dne můžeš naplánovat výlet k jedné z bílých pláží u hlavního přístavu a následující den věnovat výpravě do divočejší zátoky, kam se dochází pěšky.
Ostrov je silně zvlněný, proto při výběru pláže na daný den je dobré zkontrolovat předpověď větru a vln. Když je jedna strana pobřeží rozbouřená, druhá často bývá překvapivě klidná. Místní obyvatelé, potápěčská centra nebo majitelé barů obvykle rádi poradí, kde bude daného dne nejpříjemněji a nejbezpečněji.
Zajímavým řešením je také krátká plavba podél pobřeží nebo půjčení malé lodě či pontonu. Umožní ti to vidět, jak rychle se mění charakter pobřeží: od granitových srázů přes bílé stěny útesů po tmavé, štěrkové zátoky. Takový výlet dobře ukazuje, proč mnoho lidí srovnává tento malý italský ostrov s tropickými ráji, i když se ve skutečnosti nachází poměrně blízko Česka. Stojí jen za to vyzkoušet, jak moc se mohou čisté vody a bílé pláže podobat exotickým destinacím, aniž bys musel letět přes půl světa.
