Nadchne chutí, i když jeho složení a cena vyvolávají otázky. Francouzský spotřebitelský magazín otestoval dvacet dva olivových olejů extra panenských a vítěz překvapil.
V květnovém vydání francouzského spotřebitelského magazínu hodnotili odborníci dvacet dva olivových olejů extra panenských dostupných v běžných obchodech. Na stupních vítězů se ocitla lahev z prestižního soukromého olivového háje, kterou těžko označit za produkt „na každý den“. Experti ji dokážou pochválit téměř bez výhrad, ale v reportu se objevují i méně příjemné skutečnosti.
Jak test olivových olejů ze supermarketu probíhal
Redakce magazínu prověřila široký průřez produktů – od značek vlastních obchodních řetězců přes známé etikety až po olivové oleje prémiové třídy. Všechny lahve měly jedno společné: byly označeny jako olivový olej extra panenský neboli extra vergine, což je nejvyšší kvalitativní kategorie podle unijních předpisů.
Takové označení znamená, že tuk byl získán bez použití chemie, procesem mechanického lisování, při přísně kontrolované teplotě a nízké kyselosti. Na papíře tedy každý z testovaných olejů splňoval poměrně náročné normy. Rozdíly se začaly projevovat až při podrobné analýze.
Test se soustředil na tři pilíře: profil mastných kyselin, obsah znečišťujících látek a hodnocení chuti a vůně specializovaným panelem. Odborníci kontrolovali především kvalitu tuků – podíl prospěšných mononenasycených mastných kyselin, přítomnost nežádoucích látek včetně zbytků plastifikátorů a smyslové dojmy – intenzitu ovocnosti, hořkosti a pikantnosti a jejich rovnováhu.
Na základě těchto kritérií dostal každý produkt konečné hodnocení. Rozdíly mezi jednotlivými olivovými oleji se ukázaly výrazné, přestože deklarace na etiketách byly podobné.
Tři olivové oleje na špici žebříčku
V srovnání se obzvlášť silně prosadily tři produkty. Dva z nich jsou ekologické olivové oleje francouzské, z vyšší cenové kategorie. Podle reportu dvě z oceněných olejů – Costa d’Oro La Riserva biologica a francouzský olej Puget – podle informací z francouzského článku už zmizely z běžného prodeje. Jejich místo na špici zaujala třetí etiketa, která se stala hrdinkou celého testu.
H de Leos fruité vert – olivový olej, který testerky nazvaly „výjimečným“
Nejvyšší známku získal olivový olej prodávaný pod názvem H de Leos fruité vert. Jde o produkt z Provence z olivového háje patřícího známému francouzskému umělci. Vyznačuje se takzvaným „zeleným“ chuťovým profilem – intenzivně ovocným, s výraznou hořkostí a charakteristickým pálením v krku.
Degustační panel mu přidělil hned dva body ze tří možných v senzorickém hodnocení. Testerky konstatovaly, že hořkost a pikantnost jsou dobře vyvážené a celek působí harmonickým dojmem. V analýze složení mastných kyselin olivový olej rovněž dopadl příznivě.
Report popisuje H de Leos fruité vert jako olej „výjimečný“, určený spíše pro náročné gurmány než jako tuk „na všechno“ v kuchyni. V praxi to znamená produkt, který skvěle funguje k salátům na bázi čerstvé zeleniny, ke kropení hotových pokrmů jako jsou grilovaná zelenina, ryby nebo steaky a k podtržení chuti jednoduchých předkrmů – pečiva, bruschett nebo sýrů.
Francouzský magazín doporučuje tento olivový olej používat především za studena, kde jeho aroma neuniká a chuť zůstává nejplnější. Výrobek je vhodný také kitalským specialitám jako jsou carpaccio, mozzarella nebo čerstvé těstoviny s bazalkou.
Cena jako za luxus, ne jako za běžnou lahev z police
Nejvýraznějším mínusem vítěze žebříčku je cena. Za půllitrovou lahev H de Leos fruité vert musíš zaplatit přibližně 29,60 eura, což při dnešním kurzu dává téměř 60 eur za litr. To je úroveň vyhrazená spíše pro vína než pro každodenní olivový olej na smažení.
Pro srovnání – standardní olivový olej extra panenský z českého obchodu často stojí několikanásobně méně. Člověk, který sáhne po takové provensálské lahvi, pravděpodobně ví, za co platí: za terroir, ruční výběr plodů, limitovanou produkci a marketing spojený s rozpoznatelným majitelem panství.
V reportu se proto výslovně naznačovalo, že nejde o produkt, který nahradí běžný olivový olej používaný na smažení vajíček nebo řízků. Spíše připomíná prémiové koření – něco, čím dokončíš jídlo těsně před podáváním, místo klasického dresingu nebo omáčky. Vědci z univerzit potravinářského výzkumu dlouhodobě upozorňují, že olivové oleje s vysokým obsahem polyfenolů jsou nejvhodnější právě pro studené použití.
Plastifikátory v olivovém oleji – odkud se berou a co znamenají
Nejzajímavější, ale také nejvíce znepokojující část reportu se týká stopové přítomnosti plastifikátorů ve vítězném olivovém oleji. Jsou to chemické sloučeniny používané k dodání pružnosti a trvanlivosti plastu. Do potravin se dostávají nejčastěji z obalů nebo částí výrobních zařízení.
Magazín přiznává H de Leos fruité vert vysoké hodnocení za chuť a profil tuků, současně však zaznamenává detekci zbytků plastifikátorů v testovaných vzorcích. Podle redakce množství těchto látek nepřekračovalo platné bezpečnostní limity. Přesto přítomnost plastifikátorů v luxusním produktu, prodávaném jako olivový olej „na zvláštní příležitosti“, vyvolala mezi francouzskými čtenáři značnou diskuzi.
Pokud se v tak drahé lahvi nacházejí podobné zbytky jako v levnějších, těžko můžeš mít absolutní jistotu ohledně naprosté „čistoty“ ostatních produktů z police. Výzkumníci z Evropského úřadu pro bezpečnost potravin opakovaně zjišťují, že plastifikátory typu ftaláty mohou migrovat z PET lahví nebo z víček do obsahu, zejména při vyšších teplotách skladování.
Jak omezit kontakt s plastem u olivového oleje
V kontextu výsledků testu se vyplatí pamatovat na několik jednoduchých pravidel, která lze reálně použít i v Česku:
- vybírat olivový olej ve skleněných lahvích, nejlépe tmavých
- vyhýbat se produktům prodávaným v měkkých plastových kanystrem
- uchovávat olivový olej daleko od zdrojů tepla, což snižuje migraci sloučenin z obalu
- neskladovat olivový olej mnoho měsíců po otevření – lépe koupit menší lahev a rychleji ji spotřebovat
- kontrolovat datum sklizně nebo lisování na etiketě, ne jen datum spotřeby
- dávat přednost olejům z jedné země původu před směsmi z více zemí
Odborníci z Institutu hygieny potravin doporučují také kupovat olivový olej v menších baleních, ideálně o objemu 250 až 500 mililitrů, pokud jej používáš nepravidelně. Oxidace a změny aroma nastávají už po několika týdnech od otevření lahve.
Čemu může francouzský test naučit české spotřebitele
Ačkoliv žebříček vznikl na základě produktů z francouzských obchodů, jeho závěry lze snadno přenést do našich poměrů. Nejvyšší cena automaticky nezaručuje naprostou „dokonalost“ složení a levnější olivový olej ne vždy znamená špatnou chuť. Stojí za to dívat se šířeji – na typ obalu, původ plodů a styl, jakým produkt vznikl.
Olivové oleje s „zeleným“ profilem, jako vítězka francouzského testu, jsou obvykle aromatičtější, s silnější hořkostí a pálením v krku. Výborně pasují k salátům s rajčaty, rukolou nebo grilovanou zeleninou. Pro část lidí mohou být příliš intenzivní na běžné smažení nebo na jemná jídla pro děti.
Uměrnější olivové oleje „na všechno“ se v domácí kuchyni osvědčují lépe jako základní tuk, zatímco ty z vyšší police můžeš brát jako speciální produkt – stavět na stůl vedle dobré soli ve vločkách nebo balzamikového octa. Podle nutriční terapeutky Jany Dvořákové z pražské kliniky je důležité rozlišovat mezi rafinovaným olivovým olejem a extra panenským, protože druhý typ obsahuje podstatně více antioxidantů a vitaminů.
Jak si v českém obchodě samostatně vybrat dobrý olivový olej
Závěry z francouzského testu lze přeložit do několika praktických rad. Hledej označení „extra panenský“ nebo „extra vergine“ a datum sklizně nebo lisování, ne jen datum použitelnosti. Sázej na skleněné tmavé lahve, zvláště pokud má olivový olej stát v kuchyni déle.
Čti drobný tisk – informace o zemi původu oliv a místu lisování vypovídají více než přední strana etikety. Neřiď se výhradně marketingem „bio“ – v senzorických testech takové produkty ne vždy vyhrávají. Kupuj menší balení, abys olivový olej spotřebovala během několika měsíců od otevření.
Pro českého spotřebitele může být zajímavá ještě jedna věc: francouzský magazín testoval skutečné produkty z polic, ne pouze deklarace výrobců. Taková praxe vytváří tlak na značky, aby dbaly nejen na chuť, ale také na to, jak balí a přepravují svůj olivový olej. Výzkumníci z Masarykovy univerzity v Brně analyzovali v roce 2022 patnáct olivových olejů z českého trhu a zjistili, že tři vzorky nesplňovaly parametry pro kategorii extra panenský.
Stojí za to doufat, že podobné nezávislé testy se budут objevovat stále častěji i na našem trhu – nejen u olivového oleje, ale i dalších rostlinných tuků jako je řepkový olej, slunečnicový olej nebo kokosový tuk. Vědomá volba mezi levnou lahví „na smažení“ a dražší na saláty pak může být méně loterií a spíše uvědomělým rozhodnutím založeným na spolehlivých údajích.
