Po zimě se terasy mění v zelenavé, kluzké plochy, které lákají k důkladnému drhnění. Řešení, které chrání materiál a zároveň účinně odstraňuje nečistoty, přitom stojí roky u každého kuchyňského dřezu.
Déšť, mráz, vlhkost a nedostatek slunce vytvářejí přes zimu ideální podmínky pro řasy a mech. Mnoho majitelů domů sahá v reakci na to po silných čisticích prostředcích nebo tlakovém čističi. Stále více odborníků na venkovní povrchy však varuje, že takové „jarní úklidy“ dokážou během několika sezon trvale poškodit dlažbu, dlaždice i spáry.
Specialisté na pokládku povrchů zdůrazňují, že ve většině zahrad úplně postačuje jedno pořádné mytí terasy za rok – nejlépe na konci zimy nebo na předjaří, než začnete vystavovat venkovní nábytek. Pravidelné, ale šetrné mytí jednou ročně umožňuje udržet terasu v dobré kondici bez rizika narušení dlažby a spár. Agresivní čištění může přinést rychlý efekt, v dlouhodobé perspektivě však materiál oslabuje.
Co se vlastně usazuje na terase přes zimu
Povrch desek a dlažby se během zimních měsíců pokrývá zeleným nalotem. V prohlubních a spárách se hromadí bláto a prach. Objevuje se tmavé zabarvení, které nejde opláchnout samotnou vodou. Povrch se stává výrazně kluzký a nebezpečný.
Růst řas a mechu podporuje především kombinace vlhkosti a nízké teploty. Tam, kde nefouká vítr a kam nedopadá přímé slunce, vznikají zelené povlaky nejrychleji. Pokud se zároveň hromadí listí nebo jehličí ze stromů, organická hmota poskytuje mikroorganismům živiny.
Odbornící z firem zabývajících se zahradní architekturou potvrzují, že podobný problém řeší majitelé teras po celé střední Evropě. V Česku i na Slovensku přibývá případů, kdy lidé po několika letech agresivního čištění musí vyměnit celé plochy dlažby. Prevence formou šetrného mytí vychází mnohonásobně levněji než opravy.
Proč ocet a agresivní prostředky působí více škody než užitku
Ocet má pověst „zázračného“ domácího odvápňovače, proto ho mnoho lidí nalévá bez váhání do kýble s vodou při čištění terasy. Problém spočívá v tom, že kyselý roztok působí nejen na nečistoty. Postupně narušuje vrchní vrstvu kamene nebo betonu. Otevírá póry v materiálu, čímž do něj rychleji vniká voda.
Kyselina urychluje drobení spár a jejich vypadávání. Zvyšuje náchylnost povrchu k dalšímu znečištění a porostům mechu. Podobný efekt mají silně koncentrované tekutiny „na terasy“ a obsedantní používání tlakového čističe. Příliš silný proud vody vyplavuje spoje, rozbíjí strukturu desek a na dlažbě dělá mikrodefekty.
V těchto dutinkách se zadržuje voda, která při dalším mrazu dokáže roztrhnout materiál zevnitř. Výzkumníci z Vysokého učení technického v Brně dlouhodobě studují degradaci stavebních materiálů a potvrzují, že opakované zmrazovací cykly ve vlhkém, porušeném povrchu vedkou k rychlému rozpadu. Agresivní čištění tedy terasu na chvíli zbaví špíny, v delším horizontu ji ale dělá stále pórovitější, savější a obtížněji udržovatelnou.
- postupně se narušuje vrchní vrstva kamene nebo betonu
- otevírají se póry v materiálu, což urychluje vsakování vody
- spáry se rychleji drolí a vypadávají
- povrch se stává náchylnější k dalšímu znečištění a mechu
- mikrodefekty umožňují vodě zmrzat uvnitř materiálu
- každý další mrazový cyklus poškození prohlubuje
Nejjednodušší náhrada octa: obyčejný mycí prostředek na nádobí
Experti na venkovní povrchy stále častěji doporučují řešení extrémně jednoduché: teplou vodu a kvalitní mycí prostředek na nádobí. Proč zrovna on? Ve složení takového produktu se nacházejí povrchově aktivní látky, tedy substance, které „podkopávají“ špínu, tuk a film znečištění z povrchu.
Oddělují je od kamene či betonu, místo aby je vypalovaly. Přitom nenarušují strukturu desek ani spár. Výrobci mycích prostředků jako Jar, Fairy nebo Persil vyvíjejí své recepty tak, aby byly účinné na mastnotu a zároveň šetrné k materiálům. Právě proto jsou vhodné i na citlivé venkovní dlažby.
Standardní aplikace vyžaduje pouze dva až tři lžíce mycího prostředku na deset litrů vody. Pro typickou terasu o rozloze dvacet čtverečních metrů tak vystačíte s náklady v řádu jednotek korun. Více energie pohltí samotná práce než obsah kýble.
Jak krok za krokem umýt terasu mycím prostředkem na nádobí
Celý proces lze provést během jednoho odpoledne. Budete potřebovat kvalitní mycí prostředek na nádobí, teplou nebo horkou vodu (ne však vroucí), tvrdý kartáčový mop, koště s tvrdým vlasem nebo takzvanou vědro-kartáč, kýbl a zahradní hadici nebo několik věder s čistou vodou na oplach.
Zamete listí, písek a volné nečistoty. Do kýble nalijte malé množství prostředku – na začátek stačí porce velikosti dvou polévkových lžic na deset litrů vody. Dolijte teplou vodou a zamíchejte, dokud se neobjeví pěna. Roztok vylijte na část terasy, začněte od nejvzdálenějšího rohu, abyste nemuseli chodit po umyté ploše.
Energeticky kartáčujte, dokud se napěněná voda výrazně nezašpiní. Přejděte k dalšímu úseku, dokud neumyjete celý povrch. Na závěr vše důkladně opláchněte čistou vodou – kýblem nebo několik minut hadicí. Pro běžnou terasu vychází cena roztoku na takové mytí na jednotky korun. Více práce spolkne samotné drhnání než příprava směsi.
Odborníci z firem zabývajících se údržbou venkovních ploch doporučují provádět toto čištění jednou ročně, nejlépe koncem března nebo začátkem dubna. Teplota by měla být stabilně nad pěti stupni Celsia, aby se voda v případných trhlinách nezamrzla. Výhodou je také vyšší teplota vzduchu, která urychluje schnutí.
Šetrné mytí znamená delší čistotu
Největší výhoda metody s mycím prostředkem spočívá v tom, že nenarušuje povrchovou úpravu dlažby. Kámen, dlažba či betonové desky si zachovávají hladkost, nezdrsnívají, spára zůstává na svém místě. To způsobuje, že nečistoty mají méně „záchytných bodů“, kam by se mohly zachytit.
Voda snadněji stéká z povrchu, místo aby vsákla do hloubky. Řasy a mech se vracejí pomaleji. Terasa po delší dobu vypadá svěže po umytí. Vědci z Akademie věd České republiky, kteří se věnují materiálovému výzkumu, potvrzují, že neporušený povrch betonu nebo přírodního kamene má výrazně nižší schopnost zadržovat vodu.
Specialisté připomínají také jednu praktickou zásadu: z tlakového čističe je lepší upustit, když teplota osciluje kolem nuly. Voda vtlačená do spár tam může zamrznout, rozpínat se a jemně „nadzvednout“ dlažbu, což po několika sezonách dává výrazné nerovnosti. Pokud chcete tlakový čistič použít, nastavte nejnižší stupeň a trysku držte minimálně třicet centimetrů od povrchu.
Jak pečovat o terasu mezi „velkými úklidy“
Po důkladném mytí na konci zimy nebo časně na jaře stačí několik jednoduchých návyků. Pravidelné zametání, zvláště po dešti a silném větru, rychle odstraní nános listí a prachu. Odstraňování listí a hlíny zpod květináčů, než se změní v kluzký kompost, zabrání tvorbě zelených povlaků.
Rychlé omytí kritických míst (u vchodu, u grilu, pod stolem) teplou, lehce mýdlovou vodou udržuje čistotu. Nevystavujte dřevěný a kovový nábytek stojící vodě, aby rez a zbytky barvy neznečišťovaly dlaždice. Takové „drobnosti“ způsobují, že v příští sezoně velké drhnění trvá kratší dobu a vyžaduje méně úsilí.
- pravidelně zametat, obzvláště po dešti a větru
- odstraňovat listí a zemi zpod květináčů včas
- rychle omývat exponovaná místa teplou vodou s trochou prostředku
- nevystavovat dřevěné a kovové předměty trvalé vlhkosti
- kontrolovat spáry a případné praskliny každé jaro
- nepřenášet těžké předměty po suchu, abyste nepoškrábali povrch
- v zimě nesypat na terasu příliš velké množství soli
- chránit hrany desek před mechanickým poškozením
Na co dávat pozor při domácích experimentech s čištěním terasy
Na internetu koluje spousta rad ohledně mytí dlažby či desek: od sody přes chlor až po rozmanité „kouzelné“ přípravky. Stojí za to k nim přistupovat s rezervou, protože ne každý povrch reaguje stejně. Pokud sáhnete po silnějším preparátu, rozumně ho nejprve otestujte na malém, málo viditelném fragmentu, a teprve potom přejděte k celku.
Třeba také ověřit doporučení výrobce dlažby nebo desek – některé materiály mají jasně popsané „zakázané“ prostředky, kterým je lepší se vyhnout. Přírodní kámen jako žula, pískovec nebo travertin reaguje na kyseliny jinak než betonová dlažba. Doktorka Petra Schneiderová z Ústavu stavebních hmot ČVUT v Praze upozorňuje, že vápenec a mramor se s octem přímo rozpadají.
Pokud máte pochybnosti, konzultujte postup s firmou, která terasu pokládala, nebo s výrobcem materiálu. Často nabízejí konkrétní návody přizpůsobené typu povrchu. V případě luxusních materiálů jako je žulová dlažba značky Rinn, betonové prvky Semmelrock nebo italské keramické dlaždice Marazzi se vyplatí investovat pár minut do přečtení technických listů.
Čistá terasa je také otázka bezpečnosti a zdraví
Kluzký povrch po dešti není jen estetický problém. Pád na mokrých, řasami porostlých dlaždicích se může skončit velmi vážným úrazem. Údržba terasy v dobré kondici snižuje riziko uklouznutí dětí, seniorů i hostů. Lékaři z Kliniky úrazové chirurgie Fakultní nemocnice Brno potvrzují, že zlomeniny způsobené pádem na kluzké venkovní plochy patří mezi nejčastější jarní úrazy.
Vlhké, zelené nánosy představují také prostředí pro plísně a mikroorganismy, které snadno vnášíme potom do domu na botách. Systematické mytí teplou vodou s prostředkem omezuje jejich vývoj v nejbližším okolí vchodu do budovy či terasových dveří. V praxi jednoduchý roztok z kuchyňského dřezu často funguje lépe než celá baterie drahých, agresivních specifik.
Vyžaduje trochu fyzické práce, zato chrání materiál, peněženku i nervy, když po další zimě opět vyjdete ven a podíváte se na svou terasu. Není to snad přístup, který stojí za vyzkoušení?
