Rozhodnutí francouzského ministerstva školství prodloužit rámcovou smlouvu s americkým technologickým gigantem na další čtyři roky vyvolalo bouřlivou diskusi o bezpečnosti dat, závislosti na velkých technologických firmách a skutečném smyslu politiky digitální suverenity.
Zatímco francouzští politici už roky mluví o digitální nezávislosti a upřednostňování otevřeného softwaru, praxe vypadá úplně jinak. Smlouva na hodnotu až 152 milionů eur s Microsoftem pokrývá téměř milion pracovních stanic a serverů v celém vzdělávacím systému.
Problem není jen v samotné částce. Jde především o rozpor mezi oficiální státní strategií, která preferuje evropská řešení a otevřený software, a každodenní realitou úřadů a škol. Tento kontrast odhaluje hlubší problém: jak transformovat politická prohlášení v konkrétní kroky, které povedou k větší technologické nezávislosti.
Co přesně Francie koupila od Microsoftu
Podle informací zveřejněných francouzskými odborovými médii ministerstvo školství v březnu 2025 prodloužilo rámcovou smlouvu s Microsoftem na dalších čtyři roky. Maximální hodnota kontraktu dosahuje 152 milionů eur netto.
Smlouva zahrnuje téměř milion pracovních míst a serverů v celém vzdělávacím systému: od centrální správy přes akademie a vysoké školy až po výzkumná centra. Hlavní balík se týká licencí na software Microsoft a sám o sobě může spotřebovat až 130 milionů eur.
Jde jak o operační systémy a kancelářské balíky, tak o serverová řešení a cloudové služby, které se staly základem každodenní práce administrativy a vzdělávacích institucí. Ministerstvo školství přitom oficiálně deklaruje přednost pro svobodný software, a přitom platí desítky milionů eur za nástroje komerčního giganta z USA.
Státní politika versus praxe úřadů
Problem spočívá v tom, že toto rozhodnutí je v rozporu s oficiální linií francouzského státu ohledně softwaru a cloudu. V tamních zákonech a strategických dokumentech je už roky zakotvena přednost pro otevřený software a lokálně vyvíjená řešení.
Výslovně o tom hovoří článek L123-4-1 francouzského vzdělávacího kodexu, který nařizuje, aby vysoké školství „v první řadě“ využívalo svobodný software. Digitální správa Francie už v roce 2021 varovala ministerstva, že balíky pro spolupráci od Microsoftu nezapadají do státní strategie Cloud au centre, tedy přesouvání klíčových služeb do cloudů splňujících určené standardy bezpečnosti a kontroly.
Věc ještě vyostřil oběžník premiéra z 31. května 2023, který upřesňuje požadavky na takzvaný důvěryhodný cloud. Americké technologické giganty, včetně Microsoftu, nesplňují část těchto kritérií, zejména v oblasti plné evropské jurisdikce nad daty.
- Článek L123-4-1 vzdělávacího kodexu nařizuje prioritu svobodného softwaru
- Strategie Cloud au centre preferuje evropské cloudové služby
- Oběžník z května 2023 stanovuje přísné požadavky na důvěryhodný cloud
- Americké firmy nesplňují kritéria evropské jurisdikce nad daty
- Certifikát SecNumCloud je vyhrazen infrastruktuře pod evropskou kontrolou
- Služby Microsoft 365 ani Google Workspace nemají tento status
Varování několik dní před podpisem smlouvy
Těsně před obnovením kontraktu, 28. února 2025, rozeslalo ředitelství digitalizace školství rektorům akademií dopis s jasným sdělením: veškerá citlivá data musí směřovat výhradně do řešení vlastnících francouzský certifikát SecNumCloud.
Takový status je vyhrazen pro infrastrukturu, kterou kontrolují subjekty podléhající evropské jurisdikci a národním službám kybernetické bezpečnosti. Na tomto seznamu nejsou služby Microsoft 365 ani Google Workspace.
Výsledek? Ministerstvo oficiálně instruuje nižší stupně, aby neukládaly citlivá data u Microsoftu, ale zároveň na úrovni celého vzdělávacího systému kupuje přístup právě k těmto nástrojům. Úřad kupuje nástroje, jejichž použití v případě citlivých dat sám omezuje – to je učebnicový příklad rozporu mezi politikou a praxí.
Digitální suverenita jako heslo, ne strategie
Ve francouzské veřejné debatě se stále častěji objevuje otázka: nestala se „digitální suverenita“ prázdným heslem, které je snadné vyvolat na konferenci, ale mnohem těžší aplikovat v každodenních nákupních rozhodnutích?
Udržování víceletých kontraktů s Microsoftem upevňuje závislost na jednom dodavateli, a to technologicky i finančně. Instituce si zvyknou na konkrétní ekosystém, školení a postupy jsou budovány kolem jedné sady nástrojů a každý pokus o změnu znamená gigantické náklady a odpor uživatelů.
Pro stát to vytváří tři hlavní rizika. Politické riziko spočívá v tom, že případná napětí mezi USA a Evropskou unií mohou ohrozit přístup ke službám nebo podmínky spolupráce. Právní riziko představuje konflikt mezi evropskými nařízeními o ochraně dat a americkými předpisy umožňujícími službám přistupovat k informacím uloženým u společností z USA. Technologické riziko znamená, že uzavřený ekosystém ztěžuje migraci k alternativám a blokuje rozvoj lokálních řešení.
Experti upozorňují, že tak velké kontrakty s komerčními giganty z USA vytlačují z trhu menší evropské technologické firmy. Pro státy, které deklarují záměr budovat vlastní technologické kompetence, je to vážný strategický problém.
Proč úřady a školy přesto volí Microsoft
Z perspektivy úředníků jsou argumenty obvykle pragmatické. Microsoft dodává kompletní, léty ověřená řešení, která „prostě fungují“ a jsou akceptována uživateli. V době, kdy administrativa čelí nedostatku IT pracovníků, nikdo nechce riskovat zavádění nástrojů, které budou vyžadovat dlouhé sladění.
K tomu přistupují otázky interoperability. Soubory, kterými si vyměňují ministerstva, vysoké školy a firmy, často vznikají v balíku Office. Udržování kompatibility formátů se jeví jako argument pro zachování status quo.
Na prospěch Microsoftu působí také velké slevy při vyjednávání národního kontraktu a rozvinuté programy technické podpory. Pro jednotlivý úřad to představuje reálnou úsporu času a nervů. Mnoho administrativ volí to, co je známé a prověřené, i když to stojí v rozporu s oficiální strategií státu.
Kde je v tom všem místo pro žáky a studenty
Každé takové rozhodnutí přímo ovlivňuje, jaké nástroje se učí mladí lidé. Pokud celé vzdělávací prostředí každodenně používá řešení jednoho dodavatele, žáci si přirozeně zvyknou na jeho ekosystém.
V praxi to znamená, že při vstupu na trh práce si často neumí představit práci bez konkrétních aplikací. To posiluje pozici globálních firem a ztěžuje rozšíření alternativ, i když jsou levnější nebo lépe chrání soukromí. Odborníci se domnívají, že digitální kompetence by měly zahrnovat nejen obsluhu konkrétního produktu, ale pochopení samotných principů fungování nástrojů: cloudu, sdílení dokumentů, šifrování dat.
Čeho se z toho může naučit Česko
Ačkoli se záležitost týká Francie, vlákna silně připomínají české dilema. České školy a úřady také masově využívají nástroje Microsoftu či Google a diskuse o národní nebo evropské digitální suverenitě teprve nabírá obrátky.
Případ francouzského kontraktu ukazuje, že samotné strategie a zákony nestačí. Bez důsledné podpory lokálních dodavatelů, bezpečnostních požadavků vymáhaných při výběrových řízeních a plánu migrace na nezávislejší řešení státy snadno upadnou do pohodlné, ale rizikové závislosti.
V českých podmínkách to může znamenat potřebu vytvářet společné evropské cloudy pro vzdělávání, zdravotnictví či administrativu a také dlouhodobé programy přechodu škol na otevřená řešení – nejprve v malých pilotních projektech, pak ve větším měřítku. Máme před sebou otázku, zda dokážeme proměnit politická prohlášení v konkrétní kroky směrem k větší technologické nezávislosti.
