Vstoupíš do nového bytu kamarádů a na chvíli máš pocit, že se na tebe někdo vytasil s vtipem. Na stěně plakát seriálu Přátelé, vedle obrovská televize na nízké skříňce, pod ní hromada VHS kazet koupených kvůli atmosféře.
V rohu mohutná palma v plastovém květináči jako z bytu Moniky Geller, na pohovce kostkovaná deka, kterou si pamatujeteš z dětství. Telefon na stolku má kabel, i když jde jen o nabíječku na smartphone. Smějete se, že chybí už jen modem, který zagušil celý byt, když se někdo připojoval na internet.
Po chvíli si uvědomuješ, že to není ojedinělý výstřelek. Takhle dnes vypadají byty na Instagramu, v reklamách na nábytek a stále častěji i reálné obývací pokoje. Devadesátá léta právě vyhrála revanš.
Návrat obývacího pokoje s televizí jako oltářem
Po léta jsme se snažili předstírat, že obývák je místem k životu, ne k sledování obrazovky. Minimalistické pohovky, bílé stěny, televize schovaná ve skříňce nebo chytře proměněná v umělecké dílo. Všechno mělo být lehké, trochu skandinávské, kapku instagramové.
Přitom se v posledních několika sezonách vrací nápad, který si pamatujeme z domovů rodičů: TV zóna jako srdce místnosti. Velká obrazovka uprostřed stěny, těžší nábytek, police, drobnosti, stěny z kostek LEGO pro dospělé. Obývák je zase trochu chaotický, hlučný, žijící vlastním životem.
Není náhoda, že se vrací atmosféra večerního seansu v osm hodin. Všichni známe ten moment, kdy celá rodina usedla na pohovku a ovladač byl prakticky korunou moci. Z výzkumů firem analyzujících trendy v interiérech vyplývá, že zájem o hesla jako TV wall unit 90s style ve vyhledávačích vyskočil za poslední dva roky o desítky procent. Firmy vyrábějící obývací stěny oprášily staré katalogy a ukazují nové verze stěnek – údajně moderní, přesto divně povědomé.
Na TikToku a Instagramu se šíří trend living room like my parents in 1997. Uživatelé zařizují své obývací pokoje tak, aby vypadaly jako záběr ze starých videokazet. Lampy se stínidly, pufíky, konferenční stolky na kolečkách, dokonce i sušáky na prádlo, které kdysi zahanbovaly hospodyni. Najednou nic nemusí být dokonalé, má to být autentické. To je nostalgie, ale ve verzi HD.
Proč právě devadesátky a proč právě teď
Tento obrat směrem k devadesátým létům se neděje ve vzduchoprázdnu. Po období pandemického uzavření se naše byty staly vším najednou: kanceláří, školou, kinem, kavárnou i posilovnou. Surový minimalismus začal unavovat, protože ve sterilním interiéru se těžko schovává s vlastními emocemi. Potřebovali jsme vizuální měkké přistání.
Devadesátá léta dávají ten pocit jemnosti: hodně textilií, dřevo, teplé světlo, předměty, které nejsou ideální, ale zato jsou naše. K tomu se přidává kultura – dnes sledujeme Přátele a Beverly Hills 90210 na streamovacích platformách, ne na TV Nova, ale obrazy z těch seriálů se nám usídlily v paměti jako tapeta ve starém Windows.
Vědomě či nevědomě se snažíme vrátit do doby, která se nám asociuje s menším hlukem světa. Badatelé zabývající se designem interiérů upozorňují, že po letech chladného skandinávského stylu lidé hledají víc vrstev, víc textur a víc osobních předmětů v domácnostech.
Do výbavy obývacích pokojů se znovu dostávají:
- Stojaté lampy s velkými textilními stínidly
- Vzorované deky v károvaném nebo geometrickém designu
- Konferenční stolky s praktickými políčkami pod deskou
- Regály plné knih, rostlin a drobností z blešího trhu
- Těžší textilie na oknech v teplých barvách
- Dřevěné rámy na fotografie a plakáty filmů
- Rostliny v keramických nebo plastových květináčích
- Retro hudební systémy nebo jejich moderní repliky
Co z toho vzít do obýváku a co raději nechat na půdě
Pokud přemýšlíš o obýváku v devadesátkovém stylu, začni od malých věcí. Místo výměny celé pohovky přidej vzorovanou deku v kostce nebo polštáře s geometrickými vzory, jako z katalogu IKEA z roku 1998. Zaveď jednu výraznější barvu – lahvovou zeleň, teplé bordó nebo ztlumené námořnické modré – na závěsech nebo jednom křesle.
Velkou práci odvádí také osvětlení. Místo jediné lampy uprostřed stropu postav stojaté svítidlo s velkým stínidlem u pohovky. Najednou večer začne vypadat jako filmová projekce, ne jako schůze bytového družstva. Máš-li místo, menší RTV skříňka s poličkami na knihy, rostliny a několik bezúčelných drobností z bleších trhů dodá útulnost. Efekt je rychlý a peněženka ještě nehoří.
Věc, na které se mnoho lidí vyloží, je touha zrekonstruovat devadesátá léta jedna ku jedné. Končí to obývákem, který vypadá jako muzeum nebo scéna k seriálu. Řekněme si upřímně: nikdo to nedělá denně – nežijeme v katalogu, ale v bytech, kde je potřeba dělat úkoly, rozbalovat nákupy a sušit prádlo.
Příliš těžké obývací stěny, koberce natlačené na každý centimetr a kompletní sady nábytku v jedné barvě dokážou přitlačit a vizuálně zmenšit prostor. Bydlíš-li v paneláku, dávej pozor na tmavé obložení nebo bordové stěny od podlahy ke stropu. Atmosféra babiččina obýváku je roztomilá na hodinu, ale hůř, když se k tomu vracíš každý den po práci a máš pocit, jako by se pokoj zavíral nad hlavou.
Kdy nostalgie pomáhá a kdy škodí
Nostalgie je jako filtr na Instagramu: vyhlazuje, otepluje, vyrovnává barvy. Jenže skutečný život má také své pixelové šumy a to je v pořádku, říká Marta, architektka interiérů, která už tři roky pozoruje rostoucí zájem o styl devadesátých let mezi třicátníky a čtyřicátníky.
Návrat devadesátých let do obýváků odhaluje také něco hlubšího než jen módu. Mnozí z nás vyrůstali v těch bytech: s obývací stěnou přes celou zeď, kobercem, který nikdo nevysával tak často, jak deklaroval, a stolem rozkládaným jen na svátky. Za touto estetikou stojí vzpomínka na čas před smartphony.
Když do dnešních interiérů vnášíme tyto prvky, pokoušíme se zrekonstruovat tehdejší duševní stav: být méně dostupný, méně roztříštěný oznámeními. Staromódní televizor uprostřed stěny se najednou stává symbolem jedné obrazovky, ne pěti. Retro rádio v rohu je malá vzpoura proti reproduktorům, které nás poslouchají pořád. Tyto volby nejsou jen otázkou barvy čalounění.
Z druhé strany je dobré si položit upřímnou otázku: co nás v těch obývácích skutečně těšilo a co prostě bylo, protože bylo. Ne každý dnes chce zpátky ten pocit, že v pokoji je všechno na odiv. Aktovky srovnané v obývací stěně, ubrousky pod každou figurkou, televize jako jediná záminka ke konverzaci. Pro mnohé lidi je nejsilnější vzpomínkou na devadesátá léta pozadí: zápach cigaret, neustálé zpravodajství, věčný nepořádek, který nikdo nenazýval nepořádkem.
Jak vybrat to pravé a nezatížit prostor minulostí
Dobře funguje jednoduchý filtr: když nějaký prvek devadesátých let vnášíš do obýváku, polož si dvě otázky – potřebuji ho dnes k něčemu a dává mi skutečnou radost, nebo jen hezky vzpomínám na fotky z dětství. Obývací stěna s mléčnými skly se může proměnit v lehčí regál, který pojme staré kazety i moderní knihy, bez pocitu přetížení.
Retro koberec s marokánským vzorem může být jedním výrazným akcentem, ne pozadím pro všechno. Místo stahování domů každého upomínkového haraburdí vyber tři věci, které jsou opravdu tvé: možná to jsou staré hodiny po dědečkovi, rámeček s fotografií z tábora nebo porcelánový pejsek z obývací stěny, který tě vždycky bavil. Zbytek nech v paměti nebo na půdě.
Stojí za to se vracet k: teplým barvám dřeva, pohodlným pohovkám, lampám se stínidly a rostlinám jako u mámy.
Lépe odpustit: těžké kompletní sady nábytku, stěny zavalené drobnůstkami a tmavé pokoje bez světla.
Dobře míchat: jeden výrazný retro kus nábytku se zbytkem moderního interiéru, místo kopírování celého katalogu z roku 1996.
Architekti doporučují vybírat jednotlivé prvky podle funkce a emocionálního významu. Jeden výrazný kousek dokáže vytvořit atmosféru lépe než celá místnost přeplněná předměty. Odborníci na design interiérů zdůrazňují, že úspěšná retro místnost má vždycky nějakou moderní kostru – dobré světlo, funkční rozvržení, čistý vzduch.
Můžeš si to představit jako playlist: pár skladeb z devadesátek mezi současnými hity vytvoří příjemný kontrast. Ale kdyby celý playlist byl jen Backstreet Boys a Spice Girls, unavilo by to rychle. Podobně funguje i obývák: jeden fotel v bordó, stojaté svítidlo a dřevěný regál stačí k vyvolání vzpomínek, aniž bys musel obětovat praktičnost.
Nemusíš se vracet úplně, aby ses vrátil správně
Devadesátá léta se vrátila do našich obýváků, protože nabízejí útěchu v podobě známého. Měkké pohovky, teplé barvy, světlo rozptýlené do několika zdrojů a předměty, které mají příběh – to všechno může vytvořit domov příjemnější než sterilní minimalistická krabice.
Přesto není nutné rekonstruovat celou éru. Stačí si vzít to nejlepší: pocit pohody, trochu nepořádku, odvahu mít věci, které se nehodí k barvě stěn. A nechat stranou to, co nefungovalo ani tehdy: přebujelé komplety, tmavé a těžké místnosti, dekorace pro dekoraci.
Možná ti stačí jedna věc: jeden starý předmět, který tě opravdu těší. A kolem něj vybudovat obývák, kde se dá žít teď, ne jen vzpomínat. Není to vlastně přesně to, co bychom chtěli v každém domově – aby byl trochu náš a trochu nový zároveň?
