Stárnutí populace se zrychluje a problémy s pamětí postihují stále více seniorů na celém světě. Nová data z Japonska naznačují, že drobná změna v jídelníčku může mít význam pro mozek ve vyšším věku.
Jde o pravidelné konzumování sýra – dokonce i v malých množstvích. Vědci z několika japonských výzkumných center analyzovali data téměř osmi tisíc seniorů a všimli si, že lidé pravidelně jedoucí sýr trpěli demencí výrazně méně.
Demence roste na síle, léky stále chybí
Demence, včetně Alzheimerovy choroby, se stává jednou z nejzávažnějších zdravotních výzev naší doby. Podle odhadů více než padesát milionů lidí na světě žije s touto diagnózou a do poloviny století se toto číslo může ztrojnásobit. Systémy zdravotní péče už dnes mají problém držet s tímto trendem krok.
Japonsko, jeden z nejrychleji stárnoucích států, je něco jako laboratoř budoucnosti. Až dvanáct celých tři procenta osob po pětašedesátém roce života se tam potýká s demencí. Při absenci účinné léčby se vědci stále více soustředí na životní styl – pohyb, spánek a právě výživu.
Výzkumníci z několika japonských vědeckých ústavů analyzovali údaje téměř osmi tisíc seniorů a zjistili, že osoby pravidelně jedoucí sýr onemocněly demencí vzácněji. Studie sledovala účastníky přibližně tři roky a výsledky byly natolik výrazné, že vyvolaly zájem odborné veřejnosti.
Jak vypadala studie o konzumaci sýra a paměti?
Analýza zahrnovala sedm tisíc devět set čtrnáct osob ve věku pětašedesát a více let žijících ve svých domovech, bez předchozího potvrzení o nutnosti dlouhodobé péče. Data pocházela z programu JAGES, který sleduje zdraví a fungování starších Japonců.
Účastníky rozdělili do dvou skupin. První tvořili senioři, kteří jedli sýr alespoň jednou týdně. Druhou skupinu představovali senioři, kteří deklarovali, že sýr nejedí vůbec.
Aby mělo srovnání smysl, vědci se postarali o to, aby obě skupiny byly co nejvíce podobné z hlediska věku, pohlaví, vzdělání, příjmů, celkového zdravotního stavu či samostatnosti v každodenních činnostech. Využili k tomu pokročilou statistickou metodu, která vyrovnává rozdíly mezi zkoumanými osobami.
Rozdíl zdánlivě nepatrný, ale statisticky významný
Přibližně tři roky sledovali výzkumníci, kdo z účastníků získá administrativní potvrzení diagnózy demence v rámci systému pečovatelského pojištění. V Japonsku jde o běžně používaný ukazatel.
Rozdíl se může zdát skromný, ale v přepočtu na relativní riziko to dává dvacetičtyřprocentní snížení šancí na výskyt demence u osob konzumujících sýr. Když vědci do analýz přidali také celkový model stravování – například příjem zeleniny, ovoců, ryb – efekt mírně oslabí, ale stále zůstal patrný, zhruba jednadvacet procent.
Výzkumníci zdůrazňují, že studie ukazuje souvislost, nikoli prokázanou příčinu. Přesto je rozdíl natolik výrazný, že vybízí k dalším analýzám. V kontextu stárnoucí populace může jít o důležitý poznatek pro preventivní medicínu.
Co může být v sýru, že na tom mozek profituje?
Autoři práce uvádějí několik mechanismů, které mohou vysvětlovat ochranný efekt sýra na nervový systém. Jde z velké části o hypotézy, ale dobře se shodují s tím, co už o výživě a fungování mozku víme.
Vitamin K2 a krevní cévy
Sýr, zejména zrající, patří mezi důležitější zdroje vitaminu K2. Tato látka rozpustná v tucích ovlivňuje hospodaření s vápníkem a pružnost cév. Cévní problémy, jako je vysoký krevní tlak či ateroskleróza, zvyšují riziko demence, zvlášť cévní.
Vitamin K2 pomáhá omezovat ukládání vápníku ve stěnách cév. Zdravější cévy znamenají lepší průtok krve v mozku. Je tedy možné, že díky K2 sýr nepřímo podporuje kognitivní funkce tím, že zpomaluje procesy poškozující drobné cévy v mozku.
Bílkoviny, aminokyseliny a bioaktivní látky
Sýrové výrobky poskytují solidní dávku bílkovin a klíčových aminokyselin. Nervové buňky je potřebují k řádnému fungování, tvorbě neurotransmiterů a opravě poškození. Během zrání sýra vznikají také takzvané bioaktivní peptidy, které mohou působit protizánětlivě a antioxidačně.
Chronický zánět a oxidační stres jsou dva procesy silně spojené se stárnutím mozku a rozvojem neurodegenerativních onemocnění. Sýr by tak mohl poskytovat ochranu prostřednictvím těchto mechanismů, i když přesný způsob působení zatím není zcela objasněn.
Střevní mikrobiota a propojení střevo-mozek
Stále více studií spojuje složení bakteriální flóry střev s fungováním mozku. Narušený mikrobiom se objevuje mimo jiné u osob s Alzheimerovou chorobou. Fermentovaný sýr, jako jsou klasické plísňové druhy, může být zdrojem probiotických bakterií regulujících takzvanou osu střevo-mozek.
Zajímavost: v analyzované studii až osmdesát dva celých sedm procenta účastníků jedlo hlavně tavený sýr, chudší na přirozené bakteriální kultury a část bioaktivních složek. Pouze sedm celých osm procenta sahalo po sýrech s bílou plísní. Přesto se ochranný efekt objevil.
Může to znamenat, že působí více drobných faktorů – nemusí jít jen o probiotický aspekt fermentace. I sýrové produkty nižší kvality z hlediska mikrobiologického složení mohou přinášet určitý prospěch pro mozek, pokud jsou součástí širší, přiměřeně vyvážené stravy.
Další složky jako kyselina linolová, minerály včetně hořčíku a zinku či vitaminy skupiny B také hrají roli v ochraně nervových buněk. Sýr je komplexní potravina a jeho působení na zdraví mozku je pravděpodobně výsledkem kombinace více látek, nikoli jediné zázračné složky.
Sýr jako součást životního stylu, nikoli zázračný produkt
Osoby jedoucí sýr podle dat z Japonska častěji vybíraly také další produkty spojované s lepší kondicí ve vyšším věku: ovoce, zeleninu, maso, ryby. Celkový obraz připomínal spíše pestrý jídelníček s větším množstvím složek nezbytných pro mozek.
Ve studii také vyšlo, že tato skupina seniorů si lépe poradila s takzvanými složitými každodenními činnostmi: nakupováním, plánováním jídel, správou peněz. Méně často hlásila stížnosti na paměť. Je tedy možné, že už na začátku vstupovala do výzkumu v trochu lepším zdravotním stavu, což statistika nedokázala plně zachytit.
Z dotazníků vyplývá, že sedmdesát dva celých jedna procenta osob konzumujících sýr tak činilo jednou nebo dvakrát týdně. V praxi tedy mluvíme o mírném množství, nikoli o každodenním přejídání se sendviči s tlustou vrstvou žlutého sýra. Tento detail je důležitý pro interpretaci výsledků.
Jaká jsou omezení tohoto typu studií?
Autoři jasně popisují slabé stránky své analýzy, což umožňuje chladnější pohled na výsledky. Sýr se v dotazníku objevil pouze jednou, na začátku studie. Nevíme tedy, zda účastníci později změnili své návyky.
Nebyla shromážděna přesná data o množství snědených porcí, takže je obtížné hovořit o optimální dávce. Údaje o demenci pocházely z administrativních dokumentů, nikoli z kompletních neurologických vyšetření, což ztěžuje rozlišení typů onemocnění.
Nebyly zohledněny genetické faktory, například přítomnost varianty APOE spojené s vysokým rizikem Alzheimera. Japonský kontext je specifický – průměrná roční spotřeba sýra je tam několikanásobně nižší než v mnoha evropských zemích.
Těžko lze tato data jeden k jednomu přenést na Česko, kde se sýr – zejména žlutý a tvarohový – objevuje na stolech výrazně častěji. Kulturní rozdíly ve stravování mohou výsledky ovlivnit.
Stojí za to jíst více sýra s ohledem na mozek?
Závěry z japonské studie nevybízejí k bezhlavému zvyšování porcí sýra do nekonečna. Sýrové výrobky obsahují hodně nasycených tuků a soli, takže dietologové už léta nabádají k rozumu. Na druhé straně úplné vyloučení sýra z obavy před cholesterolem také ne vždy dává smysl, zvlášť když je porce malá a zbytek stravy stojí na zelenině, ovoci a celozrnných obilovinách.
V praxi lze zvážit jednoduchou strategii: malé množství kvalitního sýra několikrát týdně, zapracované do jídel místo vysoce zpracovaných uzenin nebo slaných svačin. V kombinaci s pohybem, kontrolou krevního tlaku, omezením cigaret a alkoholu to může vytvořit docela rozumný balík opatření pro paměť po šedesátce.
Stojí za zmínku, že mozek miluje rozmanitost. Z výzkumů vyplývá, že pro kognitivní funkce jsou prospěšné diety blízké středomořské a takzvanému modelu MIND: hodně zeleninových listů, bobulí, ořechů, olivového oleje, ryb, luštěnin a k tomu mírné množství mléčných výrobků včetně sýra. Sýr může být jedním z prvků této skládačky, ale nenahradí pohyb, spánek ani sociální kontakty.
Pro české čtenáře může být zajímavá ještě jedna úvaha: v Japonsku sýr stále platí za produkt trochu „dovozový“, konzumovaný spíše příležitostně. Pokud při tak nízké výchozí spotřebě vidíme byť mírný efekt, budoucí studie v zemích s větší sýrovou tradicí, jako je Česko, mohou přinést velmi konkrétní vodítka – jak co do druhu sýra, tak velikosti porcí. Prozatím je nejrozumnější brát výsledky z Japonska jako pobídku k vyvážené stravě, v níž trocha sýra není problém a pro mozek se může ukázat dokonce jako spojenec.
