Nenápadný, ale mimořádně nebezpečný vetřelec z Asie
Tento predátor nepředstavuje hrozbu jen pro jednotlivé dělnice. Dokáže ochromit celé včelí rodiny a znemožnit jim lety za nektarem a pylem. V jednom evropském regionu se jeden včelař rozhodl útok odrazit pomocí neobvyklé, takřka „špionážní" technologie.
Asijský sršeň – noční můra každého včelaře
Asijský sršeň v posledních letech rozšiřuje svůj areál výskytu po celé Evropě, včetně zemí sousedících s Českou republikou. Pro lidi zpravidla nepředstavuje tak závažné riziko jako domácí vosy, avšak pro medonosné včely je to predátor té nejvyšší třídy.
Nejnebezpečnější je jeho lovecká technika. Dělnice se vznášejí přímo před česnem úlu a čekají, až začnou včely vylétávat a přilétávat. Pak je bleskurychle chytí, ukousnou jim hlavu a zadeček odhodí stranou. Do vlastního hnízda odnášejí pouze hrudník – proteinový „balíček" pro larvy.
Jediná taková skupina dokáže v krátkém čase zdecimovat celou včelnici a přivést včelí rodinu na pokraj zhroucení.
Neustále krouží predátoři vyvolávají u včel silný stres. Dělnice se bojí opustit úl, rodina nepřináší nektar ani pyl, zásoby se tenčí a bez dostatečných zásob na zimu může celý roj jednoduše nepřežít.
Proč je boj s tímto druhem tak obtížný
Asijští sršni jsou velmi pohybliví, inteligentní a rychle se přizpůsobují novým podmínkám. Klasické pasti nebo jednotlivé postřiky v okolí včelína většinou pouze omezí počet jedinců, ale nelikvidují zdroj problému.
Největším oříškem je nalezení hnízda. To se může nacházet:
- v korunách vysokých stromů,
- v těžko přístupných houštinách,
- v blízkosti budov, ale dobře zamaskované,
- na místech, kam by běžný kolemjdoucí nikdy nevzhlédl.
Když hnízdo dosáhne plné sezónní velikosti, kolonie čítá i desítky tisíc jedinců. Právě tehdy jsou útoky na úly téměř nepřetržité a tlak na včely se stává nesnesitelným.
Technologie přichází včelám na pomoc
V jednom regionu západně od našich hranic se včelař rozhodl udeřit na sršně tam, kde jsou nejzranitelnější – v jejich prvních malých hnízdech budovaných na začátku sezóny. K tomu využil překvapivou kombinaci: elektroniku, anténu a termovizi.
Jak funguje „odposlechu" sršňů
Včelař vypracoval metodu, která v praxi připomíná scénu ze špionážního filmu. Postup vypadá takto:
- Nejprve odchytí jednoho ze sršňů útočících na úl.
- Na krátkou dobu ho uspí pomocí plynu, aby se hmyz nebránil.
- Na zadečku mu připevní miniaturní lokalizační „vysílačku" – drobnou elektroniku se zvukovým signálem.
- Poté hmyz vypustí zpět do terénu.
K vysílači připojí anténu připomínající klasický „ježek" známý ještě z dob analogové televize. Anténa je propojena se smartphonem, který přijímá signál z miniaturní elektroniky přichycené na sršni.
Vysílač funguje jako světelný bod na radaru – umožňuje zaměřit směr, kterým predátor letí, a v důsledku toho najít hnízdo, do nějž se vrací.
Využití termokamer
Samotné sledování signálu nestačí. Včelař sáhne také po dalekohledu s termokamerou. Díky infračervenému zobrazení je snazší odhalit shluk hmyzu, který vyzařuje vyšší teplotu než okolí. To výrazně usnadňuje lokalizaci hnízda v hustých korunách stromů, kde pouhým okem nelze téměř nic zahlédnout.
Jakmile se podaří přesně určit polohu hnízda, tým přistoupí k jeho likvidaci – zpravidla brzy ráno nebo pozdě večer, kdy se většina dělnic nachází uvnitř. Jedinou akcí tak lze reálně přerušit další rozvoj celé kolonie.
Proč má zničení prvního hnízda tak zásadní význam
Životní cyklus asijského sršně se opírá o takzvané primární hnízdo. Jde o malou stavbu, kterou na jaře zakládá osamělá královna. V tomto prvním „obydlí" vyroste generace dělnic, která posléze pomáhá budovat velké sekundární hnízdo.
| Typ hnízda | Období vzniku | Význam pro populaci |
|---|---|---|
| Primární (malé) | jaro – začátek léta | místo výchovy prvních dělnic a budoucích královen |
| Sekundární (velké) | léto – podzim | hlavní „továrna" nových jedinců, tisíce sršňů |
Pokud se podaří primární hnízdo odstranit, královna a její první potomstvo zahynou nebo ztratí schopnost budovat další sídla. V praxi to znamená, že:
- do podzimu se neobjeví nové královny,
- nevzniknou velká sekundární hnízda,
- včelnice v okolí získají celou sezónu relativního klidu.
Jedno zlikvidované hnízdo na začátku sezóny znamená v praxi absenci desítek tisíc dravých jedinců o několik měsíců později.
Co tato opatření znamenají pro včelařství a přírodu
Úder na sršně v raném stadiu má význam nejen pro jedinou včelnici. Omezení tlaku predátorů podporuje celou místní opylovací síť. Včely mohou klidněji sbírat nektar ze sadů, polí a luk, což se promítá do úrody zeleniny, ovoce i olejnin.
Včelaři upozorňují, že takovéto akce nestačí provádět nárazově. Nejlepší výsledky přináší spolupráce více lidí z daného regionu, někdy i zapojení samospráv. Společné hlášení zjištěných hnízd, školení hasičů a důslednější monitoring venkovských oblastí zvyšují šance na účinnou kontrolu invazního druhu.
Mohla by tato metoda fungovat v České republice
Asijský sršeň je již zaznamenán v dalších zemích západní Evropy. Čeští odborníci varují, že jeho proniknutí na naše území je spíše otázkou času než toho, zda k tomu vůbec dojde. V tomto kontextu může popsané řešení s vysílačem a termokamerou představovat jeden z nástrojů, po nichž sáhnou čeští včelaři.
To ovšem neznamená, že jde o jedinou cestu. Souběžně se rozvíjí klasický monitoring výskytu nového druhu, tvorba map ohrožení a testování pastí omezujících počty dělnic v blízkosti včelínů. Elektronické sledování jednotlivých jedinců se odlišuje tím, že míří přímo na zdroj – tedy na hnízdo.
Co může udělat běžný majitel zahrady
Přestože metoda s vysílačem zůstane spíše v rukou odborníků, každý, kdo vlastní pozemek nebo zahradu, může včelám pomoci a omezit šance predátorů na rozšíření. V praxi jde o několik jednoduchých kroků:
- sledovat okolní stromy a budovy s ohledem na neobvyklá kulatá hnízda,
- nevstupovat samostatně do kontaktu s velkými skupinami žahavého hmyzu,
- hlásit podezřelá hnízda místním službám nebo včelařům,
- sázet medonosné rostliny, které posilují kondici včelích rodin.
Při prudkých klimatických změnách a rostoucím počtu invazních druhů nabývají na důležitosti chytrá, někdy nečekaná řešení. Spojení včelařských znalostí s elektronikou a lokalizační technikou ukazuje, že i s velmi nebezpečným predátorem si lze poradit – pokud na něj udeříme ve správný moment.
Stojí za to připomenout, že každá zachráněná včelí rodina není jen med ve sklenici. Jsou to také lépe opylené sady, zdravější zahrádky a stabilnější ekosystémy v celém okolí. Proto se diskuse o kontrole asijského sršně dříve či později stane součástí širšího rozhovoru o ochraně opylovačů v době rychlých environmentálních změn.
