Stále více lidí bojuje s úzkostí a sníženou náladou, přičemž diagnostika bývá dlouhá a vyčerpávající. Vědci připravují přelom, který by mohl změnit způsob, jakým lékaři rozpoznávají psychické potíže.
V ordinacích psychiatrů i praktických lékařů dosud vládne rozhovor, psychologické testy a pozorování příznaků. K tomuto souboru metod se nyní může přidat něco překvapivě „běžného“ – krevní test, který má signalizovat, zda se v organismu rozvíjí deprese nebo úzkostné poruchy, a to ve velmi raném stadiu.
Psychiatrie se po celá léta opírala především o popis příznaků: pacient vypráví, jak se cítí, lékař klade otázky a pokouší se přiřadit obraz ke konkrétní diagnóze. Tento model pomáhá mnoha lidem, ale často nechává prostor pro nejistotu – zejména když jsou příznaky netypické, nejasné nebo se mísí s jinými nemocemi.
Výzkumy prováděné v Evropě i ve světě ukazují, že v krvi osob s depresí či silnou úzkostí se objevují charakteristické „biologické stopy“. Vědci je nazývají biomarkery. Tyto biomarkery představují chemické „otisky prstů“ psychických poruch, které lze zachytit ve vzorku krvi pomocí citlivých laboratorních testů. Pokud se jejich vzorce spojí s příznaky, které pacient uvádí, lékař získává dodatečnou, objektivní vrstvu informací. Nenahrazuje to rozhovor, ale doplňuje ho.
Jak krev může prozradit tvůj psychický stav
Bádání týmů vědců z různých univerzit a výzkumných ústavů odhalila, že ve vzorcích krve pacientů s depresí se nacházejí specifické látky, které zdraví lidé nemají nebo mají v jiné koncentraci. Může se jednat o několik typů sloučenin.
Experti identifikovali tyto biomarkery:
- určité stresové hormony, například změněná hladina kortizolu
- vybrané bílkoviny spojené se zánětlivou reakcí
- fragmenty genetického materiálu, které ovlivňují činnost mozku
- látky regulující komunikaci mezi nervovými buňkami
- metabolity ovlivňující neurotransmitery jako serotonin nebo dopamin
- zánětlivé cytokiny spojené s chronickým stresem
Česká psychiatrická společnost i Evropská asociace pro neuropsychofarmakologii sledují tyto výzkumy s velkým zájmem. Podle odborníků by zavedení takových testů do praxe mohlo zkrátit cestu k přesné diagnóze až o několik měsíců.
Pro mnoho pacientů by to znamenalo rychlejší zahájení vhodné léčby a menší riziko chronifikace potíží. Psychiatři zdůrazňují, že biomarkery nemohou nahradit komplexní vyšetření, ale mohou poskytnut důležité vodítko při rozhodování o dalším postupu.
Od běžné zkumavky k rychlejší diagnóze
Představ si klasickou situaci: někdo se měsíce cítí vyčerpaný, má problémy se spánkem, netěší ho věci, které mu dříve přinášely radost. Vyšetření štítné žlázy, krevní obraz, hladina železa – všechno v normě. Objevuje se otázka, zda jde už o depresi, nebo „jen o horší období“.
V takových případech by krevní test zaměřený na psychické biomarkery mohl fungovat jako chybějící dílek skládačky. Výsledek by mohl posílit podezření na depresi nebo úzkostné poruchy, naznačit nutnost urgentní psychiatrické konzultace, nebo naopak ukázat, že problém má spíše jiný základ.
Čím rychleji lékař získá tvrdší data, tím dříve může navrhnout konkrétní plán léčby místo několikaměsíčního čekání „co bude dál“. Pro starší osoby mohou mít takové testy zvláštní význam. U seniorů bývá zhoršení nálady přičítáno „věku“ či samotě, přitom za apatií se může skrývat plnohodnotná deprese, která vyžaduje léčbu stejně jako cukrovka nebo vysoký krevní tlak.
Laboratoř klinické biochemie v pražské Thomayerově nemocnici i brněnská Fakultní nemocnice u svaté Anny už dnes testují některé biomarkery v rámci výzkumných projektů. Výsledky zatím nejsou součástí rutinní péče, ale směřování je jasné.
Nová éra psychiatrie šitá na míru pacientovi
Lidé, kteří se léčili z deprese, dobře znají běžný scénář: první lék – žádné zlepšení, druhý – silné vedlejší účinky, třetí – až po několika měsících něco začíná fungovat. Tato fáze bývá nejvíce odrazující a vyčerpávající.
Pokud biomarkery potvrdí konkrétní typ poruchy a ukážou způsob reakce organismu na stres, lékař může přesněji vybrat lék od samého začátku: druh léčivé látky, dávkování, a dokonce kombinaci s psychoterapií, fyzickou aktivitou či změnou stravy. Cíl je jednoduchý: méně bloudění ve tmě, méně neúspěšných pokusů, rychlejší úleva od příznaků.
Informace z krve mohou pomoci předvídat, jak pacient zareaguje na některé skupiny léků – například zda mu hrozí rychlý nárůst hmotnosti, nespavost nebo zesílení úzkosti. To otevírá cestu k terapiím skutečně „šitým na míru“, kde cílem není jen remise příznaků, ale také udržení co nejnormálnějšího fungování v každodenním životě.
Odborníci z Národního ústavu duševního zdraví v Klecanech zdůrazňují, že personalizovaná psychiatrie není science fiction. Farmakogenetické testy, které zkoumají, jak pacient metabolizuje různá antidepresiva, se už v některých centrech používají. Biomarkery deprese by tento přístup ještě rozšířily.
Co tyto testy skutečně změní v ordinaci lékaře
Pokud krevní test na depresi a úzkost vstoupí do rutinní praxe, může vypadat jako běžné laboratorní vyšetření vedle lipidogramu nebo glukózy. Rozdíl bude v interpretaci výsledku a dalších krocích léčby.
Pro mnoho lidí samotné vědomí, že „něco je vidět ve výsledcích“, bývá důležitým argumentem, aby svůj stav vzali vážně a neodkládali terapii. Mizí také častá obava: „Možná si to všechno jen namlouvám?“. Objektivní nález může pomoci pacientům i jejich blízkým přijmout diagnózu a začít aktivně jednat.
Vědci z Univerzity Karlovy a Masarykovy univerzity v Brně zdůrazňují, že validace biomarkerů musí probíhat na velkých souborech pacientů. Pouze tak lze zajistit, že test skutečně odliší depresi od jiných stavů, jako je únava při nedostatku vitaminu D nebo problémy s játry.
Nicméně odborníci upozorňují, že ani ten nejpokročilejší test nenahradí rozhovor s lékařem a terapeutický vztah. Výsledek z laboratoře neukáže, co konkrétně daná osoba prožívá: zármutek, vyhoření, domácí násilí, chronickou samotu. Lékař musí stále naslouchat, ptát se, zohledňovat životní příběh a kontext, který žádný přístroj v zkumavce „neuvidí“.
Kde je věda dnes a co nás čeká po roce 2026
Výzkumníci už na těchto testech pracují v mnoha evropských zemích včetně České republiky. Laboratoře porovnávají výsledky tisíců osob s různými typy poruch a s kontrolní skupinou, která tyto problémy nehlásí. Cílem je ujistit se, že test skutečně indikuje depresi či úzkost, a ne jinou nemoc, například zánětlivý stav nebo vážné somatické onemocnění.
Plán počítá nejprve se zavedením vyšetření ve vybraných centrech formou pilotního projektu. Teprve když se výsledky ukážou jako opakovatelné a prakticky přínosné, bude možné uvažovat o širším zavedení do běžných ordinací. Řeč je spíše o perspektivě několika let než měsíců.
Instituty jako Karolinska Institutet ve Stockholmu, King’s College v Londýně nebo Max Planck Institut v Mnichově už publikovaly slibné studie. Česká pracoviště spolupracují na mezinárodních výzkumech, aby biomarkery mohly být validovány i pro střední Evropu.
Měl by ses tím jako běžný pacient už teď zabývat
Pro lidi, kteří dnes bojují s příznaky deprese nebo úzkosti, je nejdůležitější stále to, co je dostupné hned: návštěva u praktického lékaře, psychologa, psychiatra, rozhovor s blízkými, změna některých návyků. Krevní test se v budoucnu může stát dalším prvkem této skládačky, ale nenahradí první krok – vyhledání pomoci.
Stojí však za to vědet, že nadcházející roky mohou změnit způsob, jakým mluvíme o duševním zdraví. Pokud se deprese začne objevovat na výsledcích vyšetření vedle cholesterolu nebo glukózy, diskuse o ní se může ještě více posunout ze sféry „trapných témat“ do běžného lékařského rozhovoru.
Pro část lidí to bude velké usnadnění: snazší je přijmout diagnózu, když za ní stojí jak rozhovor, tak jasný signál z organismu. Na druhou stranu se objeví pokušení vše zredukovat na čísla. Duševní zdraví však vždy zůstane kombinací biologie, prožitků, vztahů a každodenního prostředí. Technologii lze vylepšit, člověka je stále třeba vyslechnout.
