Mezinárodní tým vědců sledoval téměř dva tisíce seniorů po dobu osmi let a zjišťoval, jak oblíbené mentální aktivity ovlivňují riziko demence. Rozdíl mezi nejvíce a nejméně aktivními účastníky dosáhl několika desítek procent.
Neuropsychologové z chicagského centra pro výzkum Alzheimerovy choroby analyzovali data 1939 lidí v průměrném věku osmdesáti let. Na začátku studie neměl žádný z účastníků diagnostikovanou demenci. Dobrovolníci vyplnili podrobné dotazníky o tom, jak často během života „krmili“ svůj mozek různými aktivitami.
Výzkumníci nazvali tento přístup „kognitivním obohacováním“ a zajímalo je, jak často daná osoba čte knihy a noviny, řeší křížovky, hraje stolní hry nebo logické hry, navštěvuje výstavy a diskutuje o umění, píše deník nebo dopisy a učí se nové věci, například cizí jazyk. Účastníci odpovídali na otázky týkající se tří životních období: raného dospívání, středního věku a současnosti.
Srovnání mezi skupinami s nejvyšší a nejnižší úrovní mozkové aktivity přineslo velmi jasné výsledky. Osoby nejaktivnější měly o přibližně 38 až 40 procent nižší riziko rozvoje Alzheimerovy choroby a pomalejší pokles paměťových funkcí.
Jaké byly konkrétní rozdíly mezi aktivními a pasivními seniory
Ve skupině s nejvyšší úrovní mentálního tréninku se Alzheimerova choroba rozvinula u 21 procent účastníků. Ve skupině s nejnižší aktivitou to bylo 34 procent. Po zohlednění věku, pohlaví a vzdělání badatelé vypočítali, že celoživotní mentální aktivita souvisela s 38procentním snížením rizika Alzheimerovy choroby a s 36procentním snížením rizika mírné kognitivní poruchy, která často předchází demenci.
U nejaktivnějších lidí se první vážné příznaky demence objevily průměrně o pět let později než u těch, kteří svůj mozek zapojovali do náročných úkolů jen zřídka. Studie naznačuje, že nejde jen o to, zda onemocníme, ale také o to, jak dlouho si udržíme soběstačnost a intelektuální výkonnost. Andrea Zammit, vedoucí autorka výzkumu a neuropsycholožka, zdůrazňuje, že výsledky publikované v odborném časopise ukazují na praktický význam každodenních návyků.
Které konkrétní aktivity vědci sledovali u účastníků
Badatelé se zaměřili na pět hlavních oblastí kognitivního obohacování, které lze snadno začlenit do běžného života:
- čtení knih, novin a časopisů různých žánrů
- řešení křížovek, hraní deskových her jako šachy nebo scrabble
- návštěvy galerií, muzeí a diskuse o uměleckých dílech
- psaní deníku, dopisů nebo vlastních textů
- učení se novým dovednostem, například španělštiny nebo italštiny
- hraní logických her a kvízů
- sledování dokumentárních pořadů a vzdělávacích programů
Vědci rozdělili život účastníků na tři období a porovnávali úroveň aktivity v každém z nich. Klíčové bylo zjištění, že pravidelnost měla větší význam než intenzita. Člověk, který celý život četl denně alespoň dvacet minut, měl lepší výsledky než ten, kdo občas přečetl objemnou knihu, ale bez pravidelnosti.
Jak Alzheimerova choroba postupně napadá mozek
Alzheimerova choroba se rozvíjí skrytě. V mozku se pomalu hromadí abnormální bílkoviny, vytváří se blokády v komunikaci mezi nervovými buňkami a paměť postupně slábne. Tento proces lze zjednodušeně popsat ve třech etapách.
V první, skryté fázi bez zjevných příznaků, se v oblasti hippocampu, hlavního centra paměti, začínají ukládat škodlivé látky. V této etapě člověk funguje zcela normálně a změny mohou trvat až sedm let, než si jich někdo všimne. Druhá fáza přináší první problémy s pamětí a organizací. Postupně se poškození rozšiřuje na další oblasti mozku. Stává se běžnější ztrácet klíče, zapomínat slova nebo mít potíže s plánováním dne. Tato etapa trvá obvykle kolem dvou let a často bývá zaměňována s běžným stárnutím.
V pokročilé fázi demence je paměť silně narušená, mění se osobnost, ztrácí se orientace v místě a čase. Nemocný přestává zvládat samostatný život a celá rodina se musí přizpůsobit péči o něj. Tento stav může trvat tři až jedenáct let. Vědomí, že změny v mozku narůstají po celá léta, dává určitou šanci – právě v tomto dlouhém období může životní styl ovlivnit rychlost procesu.
Proč oblíbené činnosti tak působí na mozkové buňky
Podle Andrey Zammit aktivity jako čtení románů, hraní deskových her s přáteli nebo učení se francouzštiny budují hustší síť spojení v mozku. Neurony vytvářejí dodatečné cesty, kterými může informace proudit. Čím více různorodých spojení v mozku existuje, tím větší je šance, že při prvních poškozeních převezmou jiné cesty část úkolů a příznaky se objeví později.
Neuropsycholožka to přirovnává k cestě do práce. Pokud znáš jen jednu trasu a narazíš na uzavřený úsek, stojíš na místě. Pokud znáš několik alternativních cest, prostě si vybereš jinou. Stejně tak mozek, který díky učení a aktivitě poznal více cest, si lépe poradí s prvními poškozeními.
Badatelka přiznává, že zatím nelze stanovit přesnou normu typu třicet minut denně chrání před demencí. Data ukazují něco jiného – každá další dávka smysluplné aktivity se zdá přínosná, i když je malá. Klíčovým prvkem je návyk. Místo abys se nutil k tučným svazkům klasické literatury, je lepší najít něco, co tě opravdu zaujme: reportáže, detektivky, paměti, sudoku, šachy nebo aplikaci s jazykovými kurzy. Čím větší radost, tím větší šance, že vytrvíš celá léta.
Jak sama výzkumnice chrání svůj mozek každý den
Andrea Zammit zavedla do svého života několik jednoduchých pravidel. Každý den se snaží alespoň chvíli číst – někdy je to jen jedna strana před spaním. Sleduje noviny a vede si deník, do kterého zapisuje myšlenky a důležité události.
Má také dva syny ve věku pěti a osmi let. Od mala je zvykává na knihy a hry vyžadující přemýšlení. Doma vždy leží knihy z knihovny na dosah ruky dětí. Večer jim čte nahlas a všímá si, že chlapci neusnou, pokud si sami alespoň trochu nepřečtou. U stolu sedí s novinami, když oni dělají úkoly, protože chce, aby viděli dospělého, který se zvídavě zajímá o informace. Nejdůležitější, co se snaží dětem předat, není samotná schopnost číst, ale asociace: kniha se rovná radost.
Jak sám můžeš snížit své riziko demence
Studie má observační charakter. To znamená, že ukazuje silnou souvislost mezi životním stylem a rizikem demence, ale nedává stoprocentní jistotu ohledně příčiny a následku. Přesto se mnoho doporučení opakuje v různých vědeckých pracích, takže odborníci stále odvážněji povzbuzují k několika jednoduchým krokům.
Čti denně alespoň několik stran – papírová kniha nebo čtečka nemají větší význam. Vyber si jednu hru vyžadující myšlení a hraj ji pravidelně: šachy, scrabble, Rummikub, bridž nebo kvízy. Uč se něco nového: němčinu, ovládání programu Excel, hru na kytaru. Kombinuj mentální aktivitu s kontaktem s lidmi – deskové hry s rodinou fungují lépe než osamělé scrollování telefonu. Sáhni po obsahu, který tě opravdu zajímá – zvědavost pohání mozek efektivněji než pocit povinnosti.
Samotná skutečnost, že někdo hodně čte a učí se celý život, často jde ruku v ruce s jinými zdravými návyky: větší fyzickou aktivitou, lepší stravou a stabilnější finanční situací. To vše také může snižovat riziko onemocnění mozku. Navíc se dotazníky opíraly o paměť účastníků, kteří po letech mohli odlišně hodnotit, kolik skutečně četli nebo jak často chodili do knihovny. Přes tato omezení výsledky publikované v prestižním vědeckém časopise ukazují jednoznačný trend: život hladový po poznání souvisí s lepší kognitivní kondící ve stáří.
Co můžeš udělat pro svůj mozek i s malým rozpočtem
Nemá každý senior v Česku snadný přístup ke knihovnám nebo placeným kurzům. Hodně se dá ale dělat bez velkých výdajů. V mnoha městech fungují bezplatné kluby seniorů, univerzity třetího věku, městské knihovny s bezplatnými čtenářskými průkazy a dokonce otevřená setkání s deskovými hrami.
Doma můžeš využít to, co máš po ruce: křížovky z novin, knihy z antikvariátu, bezplatné aplikace s cvičeními paměti nebo výukou angličtiny. Pro mozek je důležitější pravidelnost než úroveň luxusu aktivity. I když začínáš až po padesátce nebo šedesátce, každá nová kniha, desková hra nebo online kurz může být cihla přidaná k tvé kognitivní rezervě, kterou využiješ v budoucnosti.
Aktivita mozku nenahradí lékaře, ale hodně mění. Ani ten nejbohatší intelektuální život nedává záruku, že nikdy neonemocníš. Alzheimerova choroba má také silný biologický a genetický základ a riziko roste s věkem nezávisle na životním stylu. Udržovaný mozek se ale může déle bránit a příznaky se mohou objevit později a rozvíjet pomaleji. Má smysl dívat se na příjemný koníček jako na investici – nejen do lepší nálady tady a teď, ale také do větší šance zachovat si soběstačnost v pozdních letech. Nezkusíš si najít takovou aktivitu, která by ti dělala radost a zároveň držela tvůj mozek v kondici?
