Jiří Langmajer: Role mě pohlcovaly a život se mnou byl nesnesitelný. Pak ale přišla druhá šance
Jiří Langmajer patří mezi nejrespektovanější české herce své generace. Držitel prestižní ceny Thálie se právě dočkal kulatého životního jubilea – šedesátin – a při té příležitosti otevřeně promluvil o tom, co ho herecká profese po léta stála.
Postavy, které ho pohltily
Langmajer se ve svých vzpomínkách nerozpakuje přiznat, že hranice mezi ním samotným a postavami, které ztvárňoval, bývala někdy velmi tenká. Role ho doslova vyžíraly zevnitř – a lidé v jeho okolí to poznali na vlastní kůži. Soužití s ním v takových obdobích prý nebylo jednoduché.
„Postavy mě vyžíraly a nedalo se se mnou žít,“ popisuje herec bez příkras. Tato upřímnost působí o to silněji, že ji vyslovuje člověk, jehož herecké výkony jsou všeobecně obdivovány. Za fasádou úspěchu se skrývaly osobní náklady, které zůstávají veřejnosti většinou skryty.
Druhá šance, která změnila vše
Přes všechna těžká období Langmajer nezůstal stát na místě. Dostalo se mu druhé šance – a tu dokázal plně využít. Sám sebe přitom definuje zcela jasně a bez váhání.
„Já jsem herec, jsem výkonná síla,“ říká s přesvědčením, které nevzbuzuje pochybnosti. Tato sebeidentifikace není projevem ega, ale výrazem hlubokého vztahu k řemeslu, jemuž zasvětil celý svůj profesní život.
Šest desetiletí plných proměn
Šedesátiny jsou pro Langmajera příležitostí k ohlédnutí, nikoli k zastavení. Za sebou má desítky nezapomenutelných divadelních i filmových rolí, ocenění Thálie a pověst interpreta, který do každé postavy vkládá kus sebe sama.
Jeho příběh je svědectvím o tom, že výjimečné umění má svou cenu – a že odvaha čelit vlastním stínům je možná největším herecký výkon ze všech.
