Psycholožka vysvětluje, jak skutečně zvýšit spokojenost s každodenním životem

Dá se štěstí naučit?

Psychologie má na tuto otázku jasnou odpověď. Odbornice na duševní zdraví vysvětluje, proč část životní spokojenosti skutečně závisí na vnějších okolnostech – ale překvapivě velká část závisí na každodenních myšlenkových návycích a drobných rozhodnutích, která děláme téměř automaticky.

Pojem štěstí bývá zavádějící. Pro mnoho lidí znamená buď „mít štěstí", nebo zažívat nepřetržitou euforii. Z psychologického hlediska jde spíše o dlouhodobou životní spokojenost a pocit, že způsob, jakým žijeme, má smysl.

Štěstí není výhra v loterii osudu, ale trvalejší pocit spokojenosti, který z velké části budujeme vědomě.

Nejde tedy o jednotlivé „vrcholy" nadšení, ale o celkový tón našeho života – zda vstáváme ráno s alespoň minimálním pocitem, že to, co děláme, je pro nás v pořádku.

Past „jednou budu šťastný"

Jednou z nejrozšířenějších iluzí je takzvané myšlení „když – pak". Mnoho lidí váže svou spokojenost výhradně na budoucí události:

• když změním práci, konečně si psychicky odpočinu,
• když najdu ideálního partnera, budu se cítit úplný,
• když odejdu do důchodu, začnu „opravdu" žít.

Výsledkem je, že skutečný pocit štěstí se neustále posouvá do budoucnosti. Vždy chybí ještě jeden prvek, ještě jeden cíl, ještě jedna „podmínka ke splnění". Takový způsob uvažování odebírá pocit vlastní moci a udržuje dojem, že životní spokojenost nezávisí na nás, ale na osudu nebo na ostatních lidech.

Co skutečně musí být splněno, abychom se cítili dobře

Psycholožka nepředstírá, že samotné „pozitivní myšlení" stačí. Existují základní podmínky, bez nichž se o duševní pohodě jen těžko mluví. Patří mezi ně mimo jiné:

Teprve když jsou tyto základy relativně zajištěny, dostávají se do popředí jiné otázky: zda máme pocit vlivu na vlastní život, zda využíváme své silné stránky a zda děláme něco, co je v souladu s našimi hodnotami.

Změna perspektivy: od nedostatku k tomu, co už tu je

Přirozená lidská tendence obrací pozornost k tomu, co chybí – lepší plat, větší byt, partnerský vztah, ideální tělo. Psycholožka vybízí k vědomému otočení tohoto reflektoru.

Přesunutí pozornosti od toho, co chybí, k tomu, co již funguje, výrazně zvyšuje pocit spokojenosti s každodenním životem.

Pomáhá v tom cvičení vděčnosti. Nevyžaduje žádný patos ani zdlouhavé rituály. V praxi může vypadat velmi jednoduše:

• večer si zapsat tři věci, za které jsme dnes upřímně vděční,
• na chvíli se zastavit, když se děje něco příjemného – místo toho, abychom hned „letěli dál",
• nahlas nebo v myšlenkách pojmenovat: „tohle mi prospívá", „tohle je pro mě dobré".

Taková drobná zastavení učí mozek všímat si pozitivních podnětů, které dříve procházely bez povšimnutí. Nemění to okamžitě celý život, ale po několika týdnech pravidelné praxe mnozí lidé zaznamenají zřetelné zlepšení nálady.

Jak se cítit živěji v obyčejný den

Samotná reflexe nestačí. Prožívání štěstí potřebuje také kontakt s tělem a smysly. Psycholožka navrhuje jednoduché experimenty, které lze začlenit do každodenního života bez větších příprav.

Návrat do přítomného okamžiku skrze smysly

Když plně zapojíme smysly, snáze „přistaneme" tady a teď. V praxi to mohou být třeba tyto aktivity:

• krátká, studená koupel nebo sprcha ráno, aby se tělo probudilo,
• chůze naboso po trávě, písku nebo i po bytě se zaměřením na pocity pod chodidly,
• několik minut klidného pohybu: protažení, procházka bez telefonu, pár hlubších nádechů u otevřeného okna.

Nejde o to, každý den si dopřávat extrémní zážitky. Důležité je spíše na chvíli vystoupit z hlavy a vrátit se ke kontaktu s tím, co fyzicky prožíváme.

Prolomení rutiny malými kroky

Zejména při dlouhodobé únavě se dny mohou slévat v jednu šedou masu. Mozek miluje předvídatelnost, ale příliš tuhá rutina odebírá pocit vitality. Dobrým protilátkem jsou malé, kontrolované změny:

• cesta z práce jinou trasou než obvykle,
• nákup v novém obchodě místo „toho stejného jako vždy",
• drobná změna pořadí ranních činností.

Taková zdánlivá maličkost nás otevírá novým podnětům a přináší jemnou dávku zvědavosti – aniž bychom museli celý svůj život obracet naruby.

Síla hry v dospělém životě

S věkem mnoho lidí téměř úplně opouští prvek hry. Psycholožka zdůrazňuje, že právě tehdy se mozku nejlépe učí a mění. Jde o lehkou, ne zcela vážnou aktivitu, při níž nemusíme „být nejlepší" – stačí si prostě zkusit.

Když si dovolíme trochu volnosti a hravosti, dáváme mozku signál: tady se smí zkoušet, rozvíjet a dělat chyby bez katastrofy.

Pro jednoho to bude kreslení bez hodnocení výsledku, pro jiného tanec v obývacím pokoji při oblíbené hudbě, pro dalšího desková hra, žonglování nebo experimenty v kuchyni. Jde o stav lehkosti, ne o spektakulární výkon.

Jak dobře žít v době neustálých krizí

Mnozí si dnes kladou otázku, zda mají morální právo cítit se dobře, když jsou zprávy plné brutálních obrazů, ekonomických nejistot a klimatických problémů. Objevuje se stud: „jak já se mohu radovat, když tolik lidí trpí?"

Psycholožka to označuje za výzvu spojenou se snášením rozporů. Je třeba přijmout fakt, že příjemné věci a velmi těžké věci mohou existovat vedle sebe. Radost z drobností neruší empatii ani vědomí toho, co se ve světě děje.

Navíc péče o vlastní psychické zdroje není projevem egoismu. Chronicky přetížený člověk má jen zřídka energii skutečně podporovat druhé nebo se zapojit do smysluplných aktivit. Kdo dbá na vlastní hranice, spánek, vztahy a čas na regeneraci, má často více síly jednat ve věcech, které považuje za důležité.

Praktické kroky k větší spokojenosti

Sada jednoduchých činností, které podporují větší spokojenost s každodenním životem, může vypadat takto:

• Prověření základů – zda mám zajištěné základní bezpečí a minimální stabilitu.
• Každodenní krátká praxe vděčnosti, třeba ve formě tří vět před spaním.
• Alespoň jeden malý „trénink smyslů" denně: procházka, vědomé dýchání, kontakt s přírodou.
• Jednou za několik dní vědomé prolomení rutiny malým experimentem.
• Pravidelný prvek hry nebo tvorby, který nemusí „se vyplatit" ani nikoho ohromit.

Taková jednání neodstraní těžké situace ze života. Mění však způsob, jakým na ně reagujeme, a umožňují vybudovat klidnější a přívětivější vztah k vlastní každodennosti.

Stojí za to pamatovat, že spokojenost se životem není stav, který „konečně přijde" a navždy zůstane. Spíše připomíná dovednost – lze ji s časem posilovat, ale vyžaduje pravidelnou praxi. Malé, proveditelné kroky a zvědavost na to, co bude fungovat právě pro nás, často udělají větší rozdíl než ambiciózní plány na úplnou životní revoluci.