Psycholožka vysvětluje, jak skutečně zvýšit spokojenost s každodenním životem

Dá se štěstí naučit?

Psychologie na tuto otázku má konkrétní odpověď. Odbornice na duševní zdraví vysvětluje, proč část životní spokojenosti skutečně závisí na okolnostech – ale překvapivě velká část vychází z každodenních myšlenkových návyků a drobných rozhodnutí, která děláme téměř automaticky.

Psycholožka upozorňuje, že samotný pojem štěstí bývá matoucí. Mnoho lidí si pod ním představuje buď „šťastnou náhodu", nebo nepřetržitou euforii. Z pohledu psychologie jde spíše o dlouhodobou spokojenost a pocit, že způsob, jakým žijeme, má smysl.

Štěstí není výhra v loterii osudu, ale trvalejší pocit uspokojení, který z velké části budujeme vědomě.

Nejde tedy o jednotlivé vrcholné okamžiky nadšení, ale o celkový tón našeho života. Tedy o to, zda když ráno vstáváme, máme alespoň minimální pocit, že to, co děláme, je pro nás v pořádku.

Past myšlení „jednou budu šťastný"

Jednou z nejrozšířenějších iluzí je takzvané myšlení „jestliže – pak". Mnoho lidí spojuje životní spokojenost výhradně s budoucími událostmi:

• až si najdu jinou práci, konečně si psychicky odpočinu,
• až najdu ideálního partnera, budu se cítit kompletní,
• až odejdu do důchodu, začnu „opravdový" život.

Výsledkem je, že skutečný pocit štěstí se neustále posouvá do budoucnosti. Vždycky chybí ještě jeden prvek, ještě jeden cíl, ještě jedna „podmínka ke splnění". Takový způsob myšlení odnímá člověku pocit vlastní moci a udržuje dojem, že životní spokojenost nezávisí na nás, ale na osudu nebo na ostatních lidech.

Co skutečně musí být splněno, abychom se cítili dobře

Psycholožka nepředstírá, že samotné „pozitivní myšlení" stačí. Existují základní podmínky, bez nichž je o psychické pohodě těžko mluvit. Patří mezi ně zejména:

Teprve když jsou tyto základy relativně zajištěny, dostávají se do popředí jiné otázky: zda mám pocit vlivu na vlastní život, zda využívám své silné stránky a zda dělám něco, co je v souladu s mými hodnotami.

Změna perspektivy: od nedostatku k tomu, co už máme

Přirozená lidská tendence obrací pozornost k tomu, co chybí – lepší plat, větší byt, ideální vztah, dokonalé tělo. Psycholožka vybízí ke vědomému otočení tohoto reflektoru.

Přesunutí pozornosti od toho, co nám schází, k tomu, co už funguje, výrazně zvyšuje pocit spokojenosti s každodenním životem.

Pomáhá v tom cvičení vděčnosti. Nevyžaduje žádnou okázalost ani zdlouhavé rituály. V praxi může vypadat velmi jednoduše:

• večer zapsat tři věci, za které jsme dnes upřímně vděční,
• chvilka zastavení, když se děje něco příjemného – místo toho, abychom okamžitě „běželi dál",
• nahlas nebo v duchu pojmenovat: „tohle mi prospívá", „tohle je pro mě dobré".

Tato drobná zastavení učí mozek všímat si pozitivních podnětů, které dříve procházely bez povšimnutí. Nepřemění to hned celý život, ale po několika týdnech pravidelné praxe mnoho lidí zaznamenává výrazné zlepšení nálady.

Jak se cítit více živým v obyčejný den

Samotná reflexe nestačí. Prožitek štěstí potřebuje také kontakt s tělem a smysly. Psycholožka navrhuje jednoduché experimenty, které lze začlenit do každodenního života bez velkých příprav.

Návrat do přítomnosti skrze smysly

Když plně zapojíme smysly, snáze se „přistane" v tady a teď. V praxi to mohou být třeba tyto aktivity:

• krátká, chladná koupel nebo sprcha ráno, aby se tělo probudilo,
• chůze naboso po trávě, písku nebo i jen po podlaze doma se zaměřením na pocity pod chodidly,
• několik minut klidného pohybu: protažení, procházka bez telefonu, několik hlubších nádechů u otevřeného okna.

Nejde o to, dopřávat si každý den extrémní zážitky. Důležité je spíše na chvíli vystoupit z hlavy a vrátit se do kontaktu s tím, co fyzicky vnímáme.

Narušení rutiny malými kroky

Zejména při dlouhodobé únavě se dny mohou splývat v jednu šedou masu. Mozek miluje předvídatelnost, ale příliš tuhá rutina odnímá pocit živosti. Dobrým protilekem jsou malé, kontrolované změny:

• návrat z práce jinou trasou než obvykle,
• nákup v novém obchodě místo v tom „stejném jako vždy",
• drobná změna pořadí ranních činností.

Takovéto detaily nás otevírají novým podnětům a přinášejí jemnou dávku zvědavosti – aniž bychom museli celý svůj život obracet naruby.

Síla hry v dospělém životě

S přibývajícím věkem mnoho lidí téměř úplně opouští prvek hry. Psycholožka zdůrazňuje, že právě tehdy se mozek nejsnáze učí a mění. Jde o lehkou, ne příliš vážnou aktivitu, při níž nemusíme „být nejlepší" – stačí prostě zkusit.

Když si dovolíme trochu volnosti a hravosti, dáváme mozku signál: tady lze zkoušet, rozvíjet se a dělat chyby bez katastrofálních následků.

Pro jednoho to může být kreslení bez hodnocení výsledku, pro jiného tanec v obývacím pokoji při oblíbené hudbě, pro dalšího zase hraní deskových her, žonglování nebo experimenty v kuchyni. Jde o stav lehkosti, ne o spektakulární výsledek.

Jak žít dobře v době neustálých krizí

Mnoho lidí si dnes klade otázku, zda mají morální právo cítit se dobře, když jsou zprávy plné brutálních obrazů, ekonomického neklidu a klimatických problémů. Objevuje se stud: „jak já mohu prožívat radost, když tolik lidí trpí?"

Psycholožka to označuje za výzvu spojenou s tolerancí protikladů. Je třeba přijmout skutečnost, že příjemné věci a velmi těžké věci mohou existovat vedle sebe. Radost z drobností neruší empatii ani vědomí toho, co se děje ve světě.

Péče o vlastní psychické zdroje navíc není projevem egoismu. Chronicky přetížený člověk jen zřídka má energii na to, aby skutečně podporoval ostatní nebo se zapojil do smysluplných aktivit. Kdo dbá o vlastní hranice, spánek, vztahy a čas na regeneraci, má častěji sílu jednat ve věcech, které považuje za důležité.

Praktické kroky k větší spokojenosti

Sada jednoduchých činností, které podporují větší spokojenost s každodenním životem, může vypadat takto:

• Zkontrolovat základy – mám zajištěno základní bezpečí a minimální stabilitu?
• Každodenní krátká praxe vděčnosti, třeba ve formě tří vět před spaním.
• Alespoň jeden malý „trénink smyslů" denně: procházka, vědomé dýchání, kontakt s přírodou.
• Jednou za několik dní vědomé narušení rutiny malým experimentem.
• Pravidelný prvek hry nebo tvoření, který nemusí „se vyplatit" ani na koho zapůsobit.

Taková jednání neodstraní z života těžké situace. Mění však způsob, jakým na ně reagujeme, a umožňují vybudovat klidnější a přátelštější vztah k vlastnímu každodennímu životu.

Warto pamiętać — tedy stojí za to si uvědomit — že spokojenost se životem není stavem, který „konečně přijde" a zůstane navždy. Spíše připomíná dovednost: lze ji postupem času posilovat, ale vyžaduje pravidelnou praxi. Malé, proveditelné kroky a zvědavost, co bude fungovat zrovna pro nás, často způsobí větší rozdíl než ambiciózní plány na naprostou životní revoluci.