Tahle jedna melodie z „Jak vycvičit draka“ dodnes nažene husí kůži

Let, na který se nezapomíná

Jeden z nejpamátnějších hudebních motivů celé filmové historie vznikl pro animaci o mladém Vikingovi a jeho drakovi – a šestnáct let po premiéře stále dokáže rozechvět.

Scéna prvního letu Škyťáka na hřbetě Bezzubky z filmu „Jak vycvičit draka" je pro mnoho diváků momentem, kdy snímek přestane být „pouhou animací" a promění se v plnohodnotný, hluboce emotivní zážitek. A za tím stojí z velké části hudba Johna Powella – skladba, která se pravidelně objevuje na žebříčcích nejsilnějších filmových soundtracků.

Na plátně: skalnaté útesy ostrova Berk, průzračné nebe, v dálce za obzorem chladné moře. Škyťák poprvé skutečně věří Bezzubkovi, usadí se v sedle a vyrazí do prostoru. Kamera se vznesla do vzduchu, sleduje prudké pády, nejisté zatáčky a pak stále odvážnější spirály.

Bez hudby by šlo pouze o efektní akční sekvenci. Díky Powellově partituře se stává chvílí, při níž má divák pocit, že sám pluje nad vodní hladinou. Smyčce zrychlují jako srdce hlavního hrdiny, žestě dodávají odvahu a perkuse buduje rytmus dobrodružství. Mnoho lidí přiznává, že i po letech stačí prvních několik taktů tohoto motivu – a husí kůže je okamžitě tady.

Letová scéna z „Jak vycvičit draka" se pravidelně řadí mezi nejdojemnější okamžiky animovaného kina – a to právě díky hudbě Johna Powella.

Proč tahle hudba působí tak silně?

Důvod nespočívá jen v hezké melodii. Tento motiv je přesně ušitý na míru emocím, které hrdina prožívá: strach, zvědavost, důvěra a nakonec čistá radost a pocit svobody. Skladatel postupně přidává další orchestrální vrstvy, takže divák prochází stejnou cestou – od napětí až k euforii.

V pozadí jsou slyšet keltské vlivy, které výborně ladí s atmosférou vikingské vesnice. Zároveň se hudba nepromění v historickou rekonstrukci, ale zůstane moderním filmovým dobrodružným tématem. Právě tohle spojení zajišťuje, že skladba je okamžitě rozpoznatelná a přitom nesmírně emotivně nosná.

• Úvod – nejisté, jemné vstupy smyčců
• Střed – rozvinutí melodie, více žestí a perkusí
• Vyvrcholení – plný orchestr, široká a zpěvná fráze
• Závěr – klidnější doznění, pocit naplnění a smíru

Pro velké množství diváků byl právě tento motiv důvodem, proč „Jak vycvičit draka" přestal být pouhým sympatickým rodinným filmem a stal se skutečným dobrodružným kinem, které lze bez ostychu stavět vedle velkých hraných velkofilmů.

John Powell – mistr, kterého mnoho lidí zná „uchem, ne jménem"

Jméno Johna Powella nevyvolává tak okamžité asociace jako John Williams nebo Ennio Morricone, ale jeho hudbu slyšel prakticky každý, kdo pravidelně chodí do kina. Je zodpovědný za zvuk desítek populárních animací i akčních filmů.

Seznam je ve skutečnosti ještě delší, ale už z těchto několika titulů je patrné, že Powell perfektně ovládá jak akční kino, tak animaci. Filmu o Škyťákovi a Bezzubkovi věnoval celkem tři kompletní soundtracky – pro každý díl trilogie jeden. Každý z nich dále rozvíjí hudební motivy postav a jejich vztahů.

Jak hudba k „Jak vycvičit draka" vznikala

Powell v jednom rozhovoru vzpomínal, že na tématech ke druhému dílu pracoval v době, kdy film existoval jen jako série nehybných skic. Animace nebyla hotová a mnoho scén se skládalo z jednoduchých náčrtů. Zajímavé je, že mu to vůbec nevadilo – příběh na něj působil silně i v této surové podobě.

Skladatel zdůrazňoval, že hudba dává smysl teprve tehdy, když skutečně věří v postavy a jejich cestu – bez ohledu na to, zda jde o hraný film, nebo animaci.

Powell přirovnával svou práci k hereckému výkonu: aby měly noty smysl, musí skladatel vstoupit do emocí postav. V případě „Jak vycvičit draka" mu to šlo překvapivě snadno. Scénář byl propracovaný, vztah chlapce a draka vzbuzoval sympatie od první chvíle a svět Vikingů nabízel nepřeberné množství hudebních možností – od bojových motivů až po lyrická témata přátelství.

Animace versus hrané kino – kde má hudba větší sílu?

Když přemýšlíme o velkých soundtrackách, jako první nám vytanou na mysli klasiky z hraných filmů: Hvězdné války, Pán prstenů nebo Titanic. Příběh Škyťáka ale ukazuje, že animace rozhodně nezůstává pozadu. Dobře napsaná filmová hudba tu může působit dokonce silněji, protože obrazy jsou záměrně stylizované a kreslený svět dává větší prostor pro představivost.

V animaci divák ochotněji přenechává pole zvukům. Tváře postav jsou zjednodušené, pohyby často nadsazené – a tak emocionální tíha padá právě na zvukovou stopu. Ve scéně letu na Bezzubkovi je to naprosto zřejmé: kdybychom hudbu ztlumili, celý fragment by ztratil podstatnou část své magie.

Proč soundtracky z animací tak dobře odolávají zubům času

Hudba z „Jak vycvičit draka" má za sebou více než dekádu, a přesto zní stále svěže. Nestojí na tehdy módních elektronických zvucích, ale na klasickém orchestru. Melodické motivy jsou výrazné a snadno zapamatovatelné, aranžmá bohaté a vrstevnaté.

To je vlastnost společná mnoha animacím, na nichž Powell pracoval: Kung Fu Panda, Happy Feet nebo Rio sázejí na kombinaci velkého orchestru a charakteristické rytmiky – bez krátkodobých trendů, které zastarají po dvou sezónách seriálu. Díky tomu takové skladby fungují stejně dobře i po patnácti nebo dvaceti letech.

Nejen pro fanoušky dračí trilogie

Pokud někdo viděl „Jak vycvičit draka" před lety a pamatuje si hlavně vtipné scény s Vikingy, stojí za to se k filmu vrátit – třeba jen kvůli hudbě. Mnoho posluchačů si teprve s odstupem času uvědomí, jak přesně Powell buduje tamější zvukový svět: samostatné motivy pro vesnici, jiné pro Bezzubku, další pro vztah otce a syna.

Dobrý návyk je přehrát si vybrané scény dvakrát: poprvé „normálně" a podruhé se soustředěním výhradně na zvukovou stopu. Tehdy je vidět, jak často hudba vede divákovy emoce – někdy dokonce v protikladu k tomu, co postavy říkají v dialozích.

Jak si sami začít všímat hudby ve filmech

Ti, kdo by chtěli lépe pochopit, co je na soundtracku k „Jak vycvičit draka" tak výjimečné, mohou zkusit několik jednoduchých postupů:

• přehrát si celou zvukovou stopu bez obrazu a sledovat, jaké scény si představivost sama navrhne,
• všímat si, ve kterých momentech filmu se hlavní letový motiv vrací,
• porovnat hudbu z prvního dílu s dalšími částmi trilogie – jak zraje spolu s postavami,
• zamyslet se, jak by daná scéna vypadala při jiném tempu nebo v naprostém tichu.

Taková cvičení rychle ukážou, že dobrý soundtrack není pouhým pozadím, ale plnohodnotnou druhou vrstvou vyprávění. V animovaných filmech je to vidět obzvláště zřetelně – vždyť tam je každý prvek stoprocentně záměrný, od tahu štětce až po jediný úder bubnu.

V době, kdy mnoho diváků sleduje kino na chytrém telefonu s přitlumeným zvukem, je snadné přehlédnout práci skladatelů. Příběh Škyťáka a Bezzubky ale připomíná, že se občas vyplatí pustit film na kvalitních reproduktorech nebo ve sluchátkách a nechat se unést nejen obrazem, ale také hudbou. Zvláště pokud jde o partituru, která si titul jedné z nejsilnějších v historii animace dávno zasloužila.