Místo s tisíciletou historií skrývalo překvapení
Vrch Dornberg v oblasti Harz byl odborníkům dlouho znám jako lokalita s bohatou minulostí. Nikdo však netušil, že přímo uprostřed pradávného pohřebiště někdo ve středověku vytesal do země úzký podzemní tunel. Na několika málo metrech čtverečních se tak setkávají tisíce let lidských dějin.
Výzkum spustila plánovaná větrná farma
Celý archeologický průzkum začal jako takzvaná záchranná vykopávka – standardní postup předcházející větší stavební investici. V tomto případě šlo o plánovaný větrný park v centrální části Německa, v okrese Harz. Při podobných akcích archeologové obvykle počítají s nálezy zbytků starých sídlišť nebo ojedinělých hrobů. Tentokrát na ně čekalo něco podstatně záhadnějšího.
V první fázi prací si badatelé všimli úzké podlouhlé jámy přibližně dva metry dlouhé, překryté masivní kamennou deskou. Vše nasvědčovalo tomu, že jde o typickou pohřební konstrukci z doby kamenné. Jakmile ji však začali opatrně odkrývat, obraz se začal měnit.
Místo očekávané hrobové komory půda stále klesala do hloubky a profil výkopu odhalil, že pod povrchem se skrývá soustava chodeb. Teprve pečlivé očištění stěn potvrdilo, že nejde o přirozené praskliny ve skále, ale o záměrně vytesaný tunel.
Tunel se ukázal být typickým příkladem takzvaného Erdstallu – lidskou rukou vysekaného systému těsných podzemních chodeb s malými rozšířeními připomínajícími komůrky.
Co jsou záhadné Erdstally?
Erdstally představují poměrně záhadnou skupinu podzemních objektů, které jsou nejlépe známy z území dnešního Německa, Rakouska a Čech. Jejich vznik se nejčastěji datuje do pozdního středověku. Pojí je několik charakteristických rysů: velmi úzké průchody, nízké stropy, absence pohodlného vstupu a téměř naprostý nedostatek předmětů, které by jednoznačně prozradily jejich účel.
Nově identifikovaný tunel v Harzu do tohoto schématu přesně zapadá. Archeologové popisují následující znaky:
- úzké, místy téměř dusivé průchody
- malá rozšíření ve formě „pokojíků" hluboko v chodbách
- záměrně opracované kameny zpevňující stěny
- absence stop po trvalém používání, jako jsou popel, ohniště nebo silnější vrstvy odpadu
Stáří objektu pomohly určit především střepy keramiky z pozdního středověku nalezené v zásypu. Nálezy nejsou nijak okázalé, ale postačují k tomu, aby datování posunuly z doby kamenné do výrazně mladšího období.
Vrch využívaný po dobu 6 000 let
Nejpozoruhodnější je kontext, v němž tunel vznikl. Dornberg dlouhodobě přitahoval zájem archeologů jako lokalita s mimořádně dlouhou kontinuitou osídlení. Výzkumy v okolí prokázaly, že toto nevysokévrch sloužilo jako pohřebiště již přibližně 4 000 let před naším letopočtem.
Dosud bylo v prostoru vrchu rozpoznáno mimo jiné toto:
| Období | Druh nálezů | Odhadované stáří |
|---|---|---|
| raný neolit | příkopy spojené s kulturou Baalberge | přibližně 6 000 let |
| pozdní neolit | ojedinělé kosterní hroby | přibližně 4 500–4 000 let |
| doba bronzová | pozůstatky mohyly | přibližně 3 000–3 500 let |
| středověk | podzemní tunel typu Erdstall | přibližně 600–800 let |
Tak hustá „časová vrstvovitost" na jediném vrchu patří mezi naprosté rarity. Místo sloužilo k pohřbívání po tisíciletí, kultury se střídaly, zvyky zanikaly – a přesto se sem lidé stále vraceli.
Proč někdo vykopal tunel uprostřed starého pohřebiště?
Archeologové zatím nemají jednoznačnou odpověď na otázku, k čemu tunel sloužil. Odborníci nicméně poukazují na dvě nejpravděpodobnější vysvětlení.
Úkryt v dobách nepokojů
První možností je, že soustava úzkých chodeb fungovala jako úkryt při nájezdech nebo místních konfliktech. Vrch s patrnými násypy, příkopy a starými mohylami sám o sobě tvořil přirozeně bránitelný bod v krajině. Není těžké si představit, že obyvatelé blízké osady toto místo dobře znali a v ohrožených časech podzemní prostor využívali.
Takový scénář by vysvětloval skromný soubor nálezů. Pokud chodby sloužily jen krátce a za výjimečných okolností, nestačily se v nich nahromadit předměty každodenního života. Úzké průchody navíc mohly útočníkům znesnadnit přístup, zatímco malá skupina lidí se v nich mohla skrýt.
Místo rituálních praktik
Druhá hypotéza předpokládá, že tunel měl spojitost s obřady – možná zakořeněnými v místní tradici uchovávající paměť starého pohřebiště. Samotná přítomnost velmi starých hrobů v krajině mohla vrchu propůjčovat zvláštní auru – místa na pomezí světů, spojujícího přítomnost s dávnou minulostí.
Podzemní průchod záměrně vybudovaný v prostoru spojeném se zemřelými mohl plnit roli symbolické cesty přechodu – třeba v podobě lokálních rituálů vázaných na úctu k předkům, nemoc nebo úrodnost.
Zatím chybí jednoznačné stopy po ohni, ohništích nebo depozicích, které by bylo možné snadno spojit s obětinami. V tak těsných strukturách ovšem nelze od počátku očekávat velké množství nálezů. Podrobné analýzy mikrostop – například dřevěného uhlí a pylových zrn – mohou v budoucnu přinést nové vodítka.
Jak se zkoumají tak těsné konstrukce
Práce archeologů v podzemních chodbách tohoto typu rozhodně nepatří k pohodlným. Na mnoha místech se dospělý člověk ledva protáhne a místy je nutné se plazit. Z bezpečnostních důvodů se část výzkumu provádí nepřímými metodami.
Na lokalitě v Harzu se používají mimo jiné tyto postupy:
- laserové skenování interiéru chodeb za účelem vytvoření přesného 3D modelu
- fotogrammetrie, tedy skládání velkého množství snímků do jedné digitální rekonstrukce
- odběr vzorků sedimentů z podlah a stěn k laboratorní analýze
- opatrné odkrývání vstupu a výstupu, aby bylo možné odečíst jednotlivé fáze zasypávání
Díky těmto technologiím jsou vědci schopni porovnat nový tunel s ostatními známými Erdstally a zjistit, zda odpovídá typickému schématu, nebo zda nese rysy jedinečné pro oblast Harzu.
Co nám tento objev říká o vztahu člověka k místům paměti
Případ vrchu Dornberg názorně ukazuje, jak lidé v různých epochách opakovaně vyhledávali stejná místa v krajině. Násypy, příkopy, staré mohyly nebo výrazná vyvýšeniny snadno uvíznou v paměti. I když původní význam vybledne, místo si zachovává nádech „jinakosti" vůči svému okolí.
Dnešní člověk si pod pojmem hřbitov zpravidla představuje prostor, do něhož se nezasahuje. V historii tomu bylo jinak. Staré hroby byly opakovaně upravovány, znovu využívány a vzpomínka na první pohřbené postupně mizela. Středověcí obyvatelé Harzu možná věděli, že na vrchu se kdysi pohřbívalo – ale nemuseli již tušit, kdo tam leží ani jaké měli tyto osoby zvyky.
Pro badatele jde o příležitost sledovat vztahy mezi po sobě jdoucími generacemi uživatelů téhož prostoru. Rozbor keramiky, stop po nástrojích ve stěnách chodby nebo způsobu jejího zasypání může odhalit, kdy přesně objekt vznikl, jak dlouho byl využíván a za jakých okolností na něj bylo zapomenuto.
Podobné nálezy zároveň připomínají, že rozhodnutí učiněná dnes – jako je výstavba větrné farmy – vstupují do dialogu s velmi vzdálenou minulostí. Než moderní turbíny na vrchu Dornberg vůbec vzniknou, snaží se archeologové ze země vytěžit co nejvíce informací. Pro investora jde často o nepříjemné zdržení. Pro vědu je to však neopakovatelná šance lépe pochopit, jak se na relativně malém prostoru po dobu šesti tisíc let odvíjely osudy lidí různých kultur a epoch.
