Francouzské ministerstvo školství prodloužilo rámcovou smlouvu s americkým technologickým gigantem na 152 milionů eur. Rozhodnutí vyvolalo bouřlivou debatu o bezpečnosti dat a závislosti na velkých technologických firmách ze Spojených států.
Zatímco francouzští politici už roky mluví o digitální suverénitě a upřednostňování otevřeného software, praxe státních institucí vypadá úplně jinak. V březnu 2025 prodloužilo ministerstvo školství smlouvu s Microsoftem na další čtyři roky, což se přímo střetává s oficiální strategií země.
Rozhodnutí se týká téměř milionu pracovních stanic a serverů v celém vzdělávacím systému. Experti upozorňují, že takové dlouhodobé kontrakty prohlubují technologickou závislost na jednom dodavateli a brání rozvoji evropských alternativ. Pro země, které deklarují budování vlastních technologických kompetencí, jde o zásadní strategický problém.
Co přesně Francie od Microsoftu nakoupila
Podle informací zveřejněných francouzskými odborovými médii ministerstvo školství podepsalo smlouvu s maximální hodnotou 152 milionů eur netto. Kontrakt pokrývá licence pro software Microsoft v celém vzdělávacím systému od centrální administrativy přes akademie a vysoké školy až po výzkumná centra.
Samotný balíček licencí může pohltit až 130 milionů eur. Zahrnuje jak kancelářské balíky a operační systémy Windows, tak serverová řešení a cloudové služby Azure, které se staly základem každodenní práce škol a úřadů.
Ministerstvo školství přitom oficiálně deklaruje prioritu pro svobodný software, zároveň ale platí desítky milionů eur za nástroje komerčního giganta ze Spojených států. Tento rozpor mezi proklamovanými zásadami a skutečnou praxí je stále zřetelnější.
Státní politika versus realita úředních nákupů
Problém spočívá v tom, že rozhodnutí ministerstva odporuje oficiální linii francouzského státu v oblasti software a cloudu. V tamních zákonech a strategických dokumentech je už roky zakotvena priorita pro otevřený software a řešení vyvíjená lokálně.
Výslovně o tom hovoří článek L123-4-1 francouzského vzdělávacího kodexu, který nařizuje, aby vysokoškolské instituce v první řadě využívaly svobodný software. Digitální správa Francie již v roce 2021 varovala ministerstva, že balíčky pro spolupráci od Microsoftu nezapadají do státní strategie Cloud au centre, tedy přesouvání klíčových služeb do cloudů splňujících určité standardy bezpečnosti.
Situaci ještě vyostřil oběžník premiéra z 31. května 2023, který upřesnil požadavky na takzvaný důvěryhodný cloud. Americké technologické firmy včetně Microsoftu nesplňují část těchto kritérií, zejména v oblasti plné evropské jurisdikce nad daty.
- Priorita svobodného software zakotvená v zákoně
- Strategie Cloud au centre pro bezpečné cloudové služby
- Certifikace SecNumCloud pro citlivá data
- Oběžník premiéra z roku 2023 o důvěryhodném cloudu
- Požadavek evropské jurisdikce nad daty
- Varování digitální správy před americkými nástroji
Varování několik dní před podpisem kontraktu
Těsně před obnovením smlouvy, 28. února 2025, rozeslala ředitelství digitalizace školství rektorům akademií dopis s jasným sdělením: veškerá citlivá data musí směřovat výhradně do řešení vlastnících francouzskou certifikaci SecNumCloud.
Takový status je vyhrazen pro infrastrukturu, kterou kontrolují subjekty podléhající evropské jurisdikci a národním službám kybernetické bezpečnosti. Na tomto seznamu nejsou služby Microsoft 365 ani Google Workspace.
Výsledek? Ministerstvo oficiálně instruuje nižší stupně, aby neukládaly citlivá data u Microsoftu, ale současně v měřítku celého vzdělávacího systému kupuje přístup právě k těmto nástrojům. Resort nakupuje nástroje, jejichž použití pro citlivá data sám omezuje, což je učebnicový příklad rozporu mezi politikou a praxí.
Digitální suverenita jako heslo bez strategie
Ve francouzské veřejné debatě se stále častěji objevuje otázka, zda se digitální suverenita nestala prázdným heslem, které je snadné vyslovit na konferenci, ale mnohem těžší aplikovat v každodenních nákupních rozhodnutích.
Udržování víceletých kontraktů s Microsoftem upevňuje závislost na jednom dodavateli jak technologicky, tak finančně. Instituce si zvykají na konkrétní ekosystém, školení a procedury se budují kolem jedné sady nástrojů a každý pokus o změnu znamená gigantické náklady a odpor uživatelů.
Pro stát to vytváří tři hlavní rizika. Politické riziko znamená, že případné napětí mezi Spojenými státy a Evropskou unií může ohrozit přístup ke službám nebo podmínky spolupráce. Právní riziko představuje konflikt mezi evropskými nařízeními na ochranu dat jako GDPR a americkými předpisy jako CLOUD Act, které umožňují službám sáhnout po informacích uložených u společností ze Spojených států. Technologické riziko spočívá v tom, že uzavřený ekosystém ztěžuje migraci k alternativám a blokuje rozvoj lokálních řešení.
152 milionů eur, které mohly jít jinam
Francouzská média kritizují nejen samotnou volbu dodavatele, ale i rozsah výdajů. Částka 152 milionů eur je suma, která by zčásti mohla podpořit vývoj lokálních open source řešení, cloudových služeb certifikovaných v SecNumCloud nebo programy školení pro administrativu v používání otevřeného software.
Odborníci upozorňují, že tak velké kontrakty s komerčními giganty ze Spojených států vytlačují z trhu menší evropské technologické firmy. Pro státy, které deklarují záměr budovat vlastní technologické kompetence, představuje tento problém vážnou strategickou překážku.
Výzkumníci z oblasti kybernetické bezpečnosti navíc varují, že koncentrace citlivých dat u několika málo amerických poskytovatelů zvyšuje rizikomasivních úniků informací. Univerzity a výzkumná centra ve Francii uchovávají velké množství vědeckých dat, osobních údajů studentů a důvěrných materiálů z projektů financovaných Evropskou unií.
Proč úřady a školy přesto volí Microsoft
Z perspektivy úředníků bývají argumenty obvykle pragmatické. Microsoft dodává kompletní, roky ověřená řešení jako Windows Server nebo SharePoint, která jednoduše fungují a uživatelé je akceptují. V době, kdy administrativa čelí nedostatku IT personálu, nikdo nechce riskovat zavádění nástrojů vyžadujících dlouhé učení.
K tomu přistupují otázky interoperability. Soubory, kterými si vyměňují ministerstva, univerzity a firmy, často vznikají v balíčku Office. Udržení kompatibility formátů se jeví jako argument pro zachování status quo.
Velké slevy při vyjednávání celostátní smlouvy a rozsáhlé programy technické podpory působí ve prospěch Microsoftu. Pro jednotlivý úřad to znamená reálnou úsporu času i nervů. Mnoho administrativ volí to, co znají a co funguje, i když to stojí v rozporu s oficiální státní strategií.
Jaké místo v tom mají studenti a žáci
Každé takové rozhodnutí přímo ovlivňuje, jaké nástroje se mladí lidé učí používat. Pokud celé vzdělávací prostředí každodenně pracuje s řešeními jednoho dodavatele, žáci si přirozeně zvykají na jeho ekosystém.
V praxi to znamená, že když vstupují na trh práce, často si nedokážou představit práci bez konkrétních aplikací. To posiluje pozici globálních firem a ztěžuje rozšíření alternativ, i když jsou levnější nebo lépe chrání soukromí.
Vzdělávací instituce by měly učit principy digitální gramotnosti, ne jen obsluhu konkrétního produktu. Schopnost pochopit, jak funguje cloudové úložiště OneDrive nebo šifrování dat, je důležitější než znalost konkrétních tlačítek v uživatelském rozhraní.
Co se z toho může naučit Česko
Ačkoli se případ týká Francie, motivy silně připomínají česká dilemata. České školy a úřady také masově využívají nástroje Microsoftu nebo Google a diskuse o národní či evropské digitální suverénitě teprve nabírá na síle.
Případ francouzské smlouvy ukazuje, že samotné strategie a zákony nestačí. Bez důsledné podpory lokálních dodavatelů, bezpečnostních požadavků vymáhaných při výběrových řízeních a plánu migrace na nezávislejší řešení státy snadno upadají do pohodlné, ale riskantní závislosti.
V českých podmínkách to může znamenat potřebu vytvářet společné evropské cloudy pro vzdělávání, zdravotnictví nebo administrativu. Vhodné jsou také dlouhodobé programy přechodu škol na otevřená řešení, nejdříve v malých pilotních projektech, pak ve větším měřítku.
Zároveň stojí za to hovořit s učiteli a studenty o tom, že digitální kompetence nejsou jen ovládání konkrétního produktu, ale pochopení samotných principů fungování nástrojů. Díky tomu je snazší měnit dodavatele, když to vyžaduje veřejný zájem, a nebýt natrvalo připoután k jednomu logu. Zvládnete si představit, jaké nástroje budou vaše děti používat za deset let?
