Návod na zpracování samonivelační stěrky

Samonivelační stěrky se řadí na stavbě do té dražší části stavby, proto je vhodné svěřit jejich provádění odborným firmám. Těm co se do toho chtějí pustit sami, doporučujeme k přečtení celý náš článek.

Aplikace samonivelační stěrky se skládá z několika důležitých kroků:

1. zhodnocení a příprava podkladu
2. penetrace
3. obvodová dilatce (též jako okrajová)
4. příprava samonivelační stěrky
5. aplikování samonivelační stěrky
6. povrchová úprava

Zhodnocení a příprava podkladu pro samonivelační stěrku

Podklad musí být suchý, pevný a soudržný. Nesmí se drolit, rozpadat a ani na něm nesmí být žádné vrstvy či zbytky vrstev, o jejichž pevnosti a přídržnosti není 100% přesvědčení.

Pozor např. na různé záludné vrstvy ze starých časů, které vypadají na první pohled jako tvrdé a pevné a nejdou snadno odstranit, ale po styku s vodou měknou a odlupují se - např. typicky růžový nátěr/stěrka v panelácích a jiných prostorech z dob komunismu v Československu. Je možné provést jednoduchý test - položte na takovou vrstvu zcela mokrý hadr a nechte vodu působit 24 hodin. Poté znovu prověřte pevnost a přídržnost podkladu.

Pokud tuto část podceníme, riskujeme, zejména u cementové samonivelační stěrky, že nám naaplikovaná vrstva popraská a oddělí se od podkladu (tzv. vypraská). U sádrových samonivelačních stěrek je toto riziko minimální, proto se používají v případech, kdy některé podezřelé vrstvy nejdou odstranit a nebo prostě nemáme jistotu dostatečně kvalitního podkladu.

Tento krok je zcela zásadní - nejvíce ovlivňuje pravděpodobnost, že samonivelační nivelační stěrka zafunguje jak má a nevypraská.

Penetrace - adhezní můstek pro litou stěrku

Před aplikací penetrace pod samonivelační stěrku podklad zbavíme všech nečistot a prachu - nejlépe vysátím.

Dále zvolíme vhodnou penetraci podle typu podkladu:

• savý podklad
• nesavý podklad

Savý podklad

Hlavním účelem je vytvořit spoj s podkladem a také co nejvíce omezit jeho nasákavost. V opačném případě by totiž podklad velmi rychle odsál vodu ze samonivelační stěrky, která by tam následně chyběla pro správné chování - chemické reakce a zrání. Samonivelační stěrka by netekla nebo tekla špatně, na povrch by vystoupaly bublinky, které by na povrchu vytvořily malé krátery a v nejhorším případě by mohlo dojít i k oddělení od podkladu.

Dodržte správné ředění udávané výrobcem a používejte nejlépe penetraci stejné značky jako je samonivelační stěrka. Pokud by byla penetrace příliš naředěná, nevytvořila by dostatečně nepropustný film a pokud by byla naopak naředěná málo, nepronikla by dostatečně hluboko do podkladu.

Penetraci aplikujeme pomocí válečku nebo ještě lépe pomocí štětky, kterou penetraci důkladně zatřeme do podkladu. Štětkou navíc oproti válečku promícháme s penetrací zbytky prachu, které na podlaze zůstávají i po sebelepším vysátí.

Nesavý podklad

(stará dlažba, OSB desky, staré nátěry...) - opět připomínáme, že i zde musí podklad držet.

Účelem je vytvoření spojovacího / adhezního / kontaktního můstku mezi starým hladkým podkladem a stěrkou.

Varianta 1 je hotová disperzní penetrace, většinou obsahující písek, který zvyšuje pevnost spoje se samonivelační stěrkou stěrkou. Varianta 2, která je prakticky to nejlepší co můžeme pod samonivelační stěrku stěrku dát, je epoxidová pryskyřice zasypaná (do plna) jemným tříděným pískem (cca 0,3-0,8mm). Zbytek písku se po 24 hodinách odsaje.

Obvodová dilatace

Stěrky při zrání nejdříve zvětší svůj objem a poté se smršťují. Pro tu první fázi je nutné vytvořit dostatečnou mezeru mezi stěrkou a okolními stěnami. To se dělá pomocí mirelonových pásů, které mohou být ze zadní strany samolepící. Pro většinu případů stačí tloušťka 5mm. Při lití tenkých vrstev se s oblibou používá housenka akrylátového tmelu.

Příprava samonivelační stěrky

Naprostá zásada číslo 1, s jejímž připomínám a zdůrazňováním to nelze přehnat je DODRŽENÍ SPRÁVNÉ, PŘEDEPSANÉ DÁVKY VODY. Již 1dcl na pytel má vliv.

Zároveň je to snad ta nejčastější chyba. A paradoxně nejčastěji u levných nivelaček, které jsou na to ještě citlivější než ty dražší. Chybný až řekl bych zcestný názor zní zhruba ve smyslu: "Stačí když koupíme tu levnou stěrku a šoupnem do ní víc vody, vona pak poteče jako víno..." Ano, poteče, ALE...

...stane se to, že směs bude řidší. A když je směs řidší, neudrží si rovnoměrné rozložení svých složek - plnivo (písek) začne klesat ke dnu a jemné přísady a pojiva se vodou vyplaví na povrch. Míra takové sedimentace závisí na množství vody navíc a vlastnostech konkrétního produktu. Je dost zřejmé co se pak stane - kamení na dně, bez dostatku pojiva, která by zajistilo jak přídržnost k podkladu, tak pevnou strukturu celé vrstvy. A chemie a pojiva na povrchu, bez plniva, se kterým vytvořila chemickou vazbu, samy o sobě se zoufalými vlastnostmi a pevnostmi. Navíc se pak tyto různé vrstvy různě chovají z hlediska zrání a pnutí a riziko popraskání a vypraskání se velmi výrazně zvyšuje.

Pokud přidáte navíc 1-2 dcl, není to dobře, ale většina stěrek si s tím zřejmě poradí. Pokud přidáte půl litr, již výrazně měníte vlastnosti a výsledek a při litru a více je již to holá nezodpovědnost.

Přečtěte si důkladně návod, zejména informaci o době míchání a případné přestávce v míchání.

Standardní způsob rozmíchávání začíná odměřením přesné dávky vody do dostatečně velké míchací nádoby. Poté se za stálého míchání (klecovým, případně vrtulovým míchadlem) postupně vsype suchá směs nivelačky. Důkladně se promíchá, aby ve směsi nezůstaly žádné hrudky. I zde poznáte rozdíly v kvalitě stěrky. Levné stěrky se rozmíchávají o dost hůře, ty lepší můžete klidně v jednom člověku nasypat najednou do nádoby a v okamžiku máte i tak krásně homogenní směs bez jediné hrudky.

Pokud nemáte nějaké supermíchadlo, rozdělávejte po jednom pytli na nádobu.

Nepoužívejte k míchání vrtačku - jednak je to dost náročné a můžete jí utavit a pak také vrtačka má příliš vysoké otáčky, které do stěrky dostanou velké množství vzduchu - bublin. Ty pak budete muset o pracněji vyhánět při lití.

Ideální je míchat stěrku ve dvou lidech.

Aplikace samonivelační stěrky

Okolní podmínky pro aplikaci samonivelační stěrky musí být takové, aby čerstvě vylitá nivelační hmota nepřišla o vodu odpařením do okolního prostoru

Podle velikosti a tloušťky plochy a vzdálenosti mezi místem aplikace a místem přípravy (míchání) zvažte potřebný počet lidí (míchání, nošení).

Samonivelační stěrku je nutné aplikovat relativně rychle, tj. tak, aby se jednotlivé části (kýble) potkávaly dostatečně včas a tím pádem se dobře spojovaly.

Samonivelační stěrku ihned po vylití roztahujeme příslušným nástrojem (ozubenou stěrkou nebo hladíkem, speciálními rádly s nastavovací výškou trnů, apod.) do požadované vrstvy a ihned poté důkladně projíždíme odvzdušňovacím válcem (tzv. ježkem). Tím jednak vyháníme vzduchové bublinky, které se tam mohly během míchání dostat, a dále pomáháme samonivelační stěrce v rozlivu a dobrému spojování jednotlivých částí. Velikost ježka a délku jeho ostnů volíme podle plochy a vrstvy.

Rychlost pohybu při projíždění ježkem je třeba mít přiměřenou - aby se stěrka nerozstřikovala a zároveň abychom neztráceli čas. Doba, po kterou je samonivelační stěrka dostatečně tekutá, aby se dobře spojovala a nebyly v ní vidět stopy od ježka je pouze v řádech několika desítek minut - zjistěte si tento údaj.

Jeden z velkých omylů mnoha lidí je, že samonivelační stěrku prostě jen vylejí na zem a tím je vše hotovo. Že se rozteče jako voda a vytvoří dokonalou rovinu, jako hladinu na rybníce při bezvětří. To je velký OMYL!!! Samonivelační stěrku je třeba důkladně rozprostřít v požadované vrstvě a ploše pomoci jí v rozlivu a sjednocení. Zde je opět na pořadu různá kvalita různých produktů, jak zmíněno dříve: S lepší  samonivelační stěrkou je snažší práce.

Je třeba si předem naplánovat postup lití v daném prostoru - začít v místě nejvzdálenějším od dveří a postupovat tak, abych jednotlivé kýble vždy stačil včas napojit. A naplánovat si také jak a kde stěrkování ukončím a kudy odejdu.

Pro chození v čerstvě vylité stěrce se prodávají speciální podešve na ocelových hrotech.

Během aplikace, schnutí a zrání stěrky nesmí být v prostoru průvan a na stěrku nesmí svítit slunce (případné zakrytí oken). Vhodnou teplotu pro aplikaci se dočtete v příslušném materiálovém listu, nicméně většinou bývá mezi 5°C a 30°C. Už kolem 30°C se lití, zejména větších ploch, nedoporučuje - otevřená doba materiálu se pak již velmi zkracuje.

Pokud je třeba vyrovnat větší plochu s různými tloušťkami, je vhodné zvážit rozdělení na 2 kroky - nejdříve předrovnat největší prohlubně a pak ve druhém kroku už aplikovat pokud možno rovnoměrnou (tenčí) vrstvu.

Vše je samozřejmě o zkušenostech, ale samozřejmě také šikovnosti a soustředěnosti. Na začátku, před získáním dostatečných zkušeností, je určitě rozumné nepouštět se do větších ploch.

Po zhotovení samonivelační stěrky

Pokud jste dodrželi všechny potřebné zásady, vytvoří se za několik hodin až dnů perfektně rovná, tvrdá vrstva, na kterou již obvykle můžete rovnou aplikovat další vrstvy (hydroizolace, lepení krytin, apod.).

Někteří zodpovědní řemeslníci i povedené stěrky ještě na závěr přebrušují podlahovými bruskami, aby měli jistotu, že následné vrstvy budou spojené s pevnou strukturou stěrky a ne s případným povrchovým šlemem.